Co kdyby... [DOKONČENO]

39.

Víte jak jsem vám řekla, že vám něco povím o mé rodině z matčiny strany? Tak si myslím, že je nejvyšší čas protože jsme právě z Hermionou potkali mou babičku Eleanor. Ještě, že si nás nevšimla a co nejdřív jsme ji obešli, ne že bych ji neměla ráda, ale podle ní jsem černá ovce rodiny a ona je ta bílá vrána. Ta nejhodnější a prostě nejlepší. Nějak extra mi to nedává najevo, ale několikrát jsem ji slyšela se o tom bavit. Můj děda Nicolas je dost urozený a vznešený, takže je mu trapné chodit na rodinné sešlosti. Ale jednou, když se doopravdy uráčil objevit i s Eleanor, začali se mě vyptávat na všechno možné a plánovali mi svatbu s kolika urozenými kluky. Hele ne, že by nebyli pěkní to oni byli, ale stoprocentně jsem se nechtěla vdávat s nějakýma princema které jsem ani pořádně neznala. Většina z nich byla stejně nafoukaná. To ani nevíte jak se babiččino a matčino rodinné pouto přelomilo když si mamka vzala "prostého" muže. Myslím si, že si mamka dobře vybrala, i když si nejsem jistá jestli si dobře vybral taťka.... No nic, to je jiné téma o kterém bych dokázala napsat slohovku. A jejich vztah se ještě zhoršil, když jsem se narodila já. Babička začala vyvádět, že jsem nečistokrevná hanba. Ani nevím jestli to dává smysl, ale podle babi očividně ano. Přitom můj taťka je čistokrevný kouzelník, no doopravdy nechápu jakou pointu v tom babička měla. Děda se od nás odvrátil a neřekl k tomu ani slovo. Abych řekla pravdu byla bych ráda kdyby tu stejnou věc udělala i babi, je nesnesitelná ohledně takových věcí. "Jeee, Katarino, ráda tě vidím." ozvalo se za mnou a já se malém posrala. Ta babizna snad vidí všude. A ani nevím proč mi sakra říká Katarino když mé jméno je Katherine. Asi to zní vznešeněji nebo co. "Jee babi.." předstírala jsem nadšení. Babička ke mně přišla a dala mi dvě pusy na líčka. "Vypadáš krásně, hodně si vyrostla." odsekla. "Jo, um... děkuji." Panebože, panebože, panebože, jak že se bavili urození? Už si to nepamatuji. Pak pomalu sjela očima na Hermionu. "A ty jsi?" "Ano, omlouvám se, Hermiona Grangerová." "Hm." projela ji pohledem a oči obrátila ke kočárku. "A to je vaše slečno Grangerová?" podívala se a nahodila falešný úsměv. "Ne, paní." řekla. Babička mě probodla vážným pohledem alá zabiju tě a pak nahodila úsměv a procedila skrze zuby. "Katarino, netušila jsem, že očekáváš dítě." "To není moje dítě babi, je to dítě mé tety Em." "Aaaa, to mění vše, proč si to hned neřekla." její pohled se změnil, ale i tak šla vidět falešnost v jejích očích. "A Katarino, slyšela jsem, že sis našla přítele." řekla klidně. Ajaj. Narazila na mé citlivé místo a na místo kde mamka vyšilovala. "Ano." "Musíš mi ho představit." řekla a mrkla. Jen jsem se lehce usmála a kývla hlavou. "No a jak že se vůbec jmenuje?" Ajaj, další náraz. To nedopadne dobře. "Draco, Draco Malfoy." Když jsem řekla jeho jméno, v jejím obličeji se rozlilo překvapení. "Malfoy, říkáš?" ujišťovala se. "Ano." "To doopravdy není špatná volba, mladá dámo." řekla a snad poprvé životě jsem na jejím obličeji viděla spokojenost, která se týkala mě. "No nic, už budu muset jít, tak ahoj." "Ahoj." "Nashledanou." řekla tiše Hermiona a otočila se na mě s vystrašeným obličejem. "Tohle je tvoje babička?" "Jo, nečekej žádnout babičku se sladkostmi která tě miluje nadosmrti, protože tohle prostě není ona." řekla jsem a otočila se k Luně.