Co kdyby... [DOKONČENO]

21.

Nevím na co si Malfoy hraje, ale nadšená z toho nejsem, nejradši bych ho uškrtila. I přes to vše ho mám ráda, to jo, ale i tak bych ho zabila. S Nell jsme si pořád četly v knihovně. "Máš pravdu, rád si z tebe ulívá, jde to vidět." "Jo." zamumlala jsem a otočila stránku knihy. "A taky se díval tak arogantně, nejspíš puberta." řekla a já se na ni podívala. "Jo." "Ale mám strašnou chuť ho zabít, jen za ten úšklebek." "Jo." řekla jsem znovu. "Jo? Tvůj kluk se chová jako kterén a ty říkáš jen jo?" "Jo." Chvíli bylo ticho. "Vím, že se chová jako pitomec, ale já pořád doufám, že si na to jen hraje, nemám sebemenší náladu to řešit. Dneska je ples, a já bych se na něj nejradši vykašlala." řekla jsem a zaklapla knihu. "Jo, promiň, jen mě to vyvedlo z míry." řekla a já přikývla. "Chápu, mě taky...To už je 10 hodin?" "Jo." "Jdeme si sednout do společenky ke krbu? Je mi zima." "Dobře." řekla mile Nell a postavila se. Nejspíš ji to tady nebavilo, vypadala nadšeně. Ah jo, proč se někdy nerozhodnou podle toho co potřebují, nebo chtějí lidé okolo mě? Jsem sobecká a ani si to neuvědomuji. Vydaly jsme se k podzemí a cestou potkaly koho jiného než Malfoye. Pomalu otevřel pusu aby něco řekl a já ho probodla pohledem. "Ani se nezkoušej něco říct, jinak ti z pusy vytrhnu jazyk a uvařím ho Zabinimu na oběd." řekla jsem a zabodla pohled na Zabiniho stojícího vedle něj. Nejspíš ho to vylekalo, protože vykulil oči, jako by mu měly vypadnout z důlků. "Dobře, dobře, dobře." řekl a smál se. "Jen jsem ti chtěl říct, že ti to sluší a že se nemůžu dočkat na večer, víš co, budeme sami v mém pokoji." dodal, zamrkal a s lišáckým úsměvem odešel. "On pokouší mou trpělivost." řekla jsem a pokračovala v cestě. "Měla si extrémní pravdu, je to s ním snad ještě horší!" vykřikla zoufale Nell. "Věř mi, já vím." rychle jsem řekla heslo a společně s Nell vkročila do společenské místnosti. "A to je ještě maličkost, dneska jsem spala na zemi, protože si ze mě utahoval, a ráno to bylo ještě horší, ale už dost o mně. Co je u tebe nového." řekla jsem a usmála se. "Hele, hele, ne. Neodejdeš od toho tématu, u mě nic nového není, ale to s tím Malfoyem mě fakt zajímá." řekla, já protočila očima a sedla si na sedačku. "Nic víc, neměl čas nic vymýšlet, vždy jsem mu zdrhla." řekla jsem a Nell se zasmála. "A co ty a Zabini." řekla jsem a lehce zamrkala. "Nic moc, včera jsme spolu byli chvíli venku, bylo to super, je hodný, vtipný, přátelský, no, prostě jako princ na bílém koni." řekla a začervenala se. "Oooo, to zní dobře, moc vám to přeju." řekla jsem a usmála se. "Díky." řekla a usmála se. Nějakou dobu jsme si povídaly a pak nadešel čas obědu. Přišly jsme do velké síně a já si sedla na své místo. Malfoy přiletěl rychlostí blesku a sedl si naproti mně. "Co chceš?!" zeptala jsem se naštvaně. "Uuuu, to si nemůžu sednout s mojí holkou?" "No, nechováš se jako ukázkový přítel." "A co teď?" zeptal se, zašklebil se, položil jeho ruku na moje stehno a ruku stiskl. Mým celým tělem jako by přeběhla elektrika a v břiše se mi nahromadili motýlci. Rychle jsem jeho ruku shodila a zamračila se. "Takhle se chová jen debil, což jsi." "Ale no ták, Adamsová, nebuď labuť." "Ale no ták, Malfoyi, nebuď kretén." Malfoy se mému názvu pro něj jen uchechtl a už mě nechal být. Malfoy rychle snědl oběd a zašeptal. "Uvidíme se pak, princezno." mrkl a odešel i se Zabinim. "Ten mi tak pije nervy." řekla Nell a já se zasmála. Přijde mi vtipné, jak jí to vadí víc, než mně.

Tvůrce: Omlouvám se, že vždy slíbím, že budu psát a pak nepíšu, ale poslední dobu nemám náladu dělat nic. Díky za pochopení a snad se vám kapitolka líbí. :)