Co kdyby... [DOKONČENO]

27.

Je další den ráno a já se znovu probouzím na zemi. Ano, Malfoy mě včera zase naštval a to máme dneska jet k jeho rodičům.

Včera:

„Proč jsi se předtím odtáhla?" řekl podrážděně a přiblížil se ke mně. „Protože se chováš jako idiot." řekla jsem a vešla do koupelny. Svlékla jsem se, vešla do sprchy a pustila vodu. Po chvíli jsem zezadu na sobě cítila ruce. „MalfoyI! Vypal a hned!" zařvala jsem a uslyšela lehký smích."Proč?" řekl a pohladil mi vlasy. „Dělej!" vykřikla jsem, ale on si nedal říct. „No ták, nedělej z toho drama." řekl a otočil mě směrem k němu. Já se na něj podívala a celým tělem mi proletěla elektrika. Jelikož jsem se celá červenala a nedokázala jsem se na něj déle dívat, otevřela jsem posuvné dveře sprchy, odstrčila ho ven a rychle za sebou zavřela. „A už toho nech! Můžeš se aspoň jednou chovat jako normální přítel?!" vykřikla jsem a uslyšela smích. „Máš mě takového, jakého sis mě vybrala, už to nezměníš." „Však počkej, jednou se dosměješ." „Zajímalo by mě kdy." řekl provokativně a já se lehce pousmála. „Jak mi přetečou nervy a rozejdu se s tebou." „To bys neudělala! Až moc mě miluješ." „Jen ať se pak nedivíš." křikla jsem zpět a slyšela jak se pustil kohoutek. „Dělej, chci se taky okoupat, když už jsi mi zakázala se osprchovat s tebou." řekl otráveně a já zastavila vodu. Už tu nebudu ani minutu. Pootevřela jsem dveře, nahmatala ručník, rychle ho okolo sebe omotala a pak vyšla ven. „Stejně jsem tě už viděl." řekl, přiblížil se ke mně a chytil mě okolo pasu. Ještě, že měl tepláky, protože to bych ho pa doopravdy zabila. Já vám říkám, ten kluk si zahrává se svým životem. „Jo, i tak si nechám ručník okolo sebe." řekla jsem a přimhouřila oči. „Hm." zamumlal a začal mi líbat krk. Já ho pomalu objala a nechtěla pustit. I když dělá to co dělá, mám ho ráda a má speciální místo v mém srdci. No, pak ale ta pěkná část skončila. „Doopravdy se nechceš znovu okoupat? Je tam místo pro dva." řekl a zamrkal já ho rychle obešla, otevřela dveře do pokoje, vešla tam a s dveřmi třískla. „Hej! Nezlob." ozvalo se s koupelny pobaveně a já protočila očima.

No, a takhle jsem se dostala na zem. To co Draco dělá mě štve a je mi z toho smutně. Teď potřebuji někoho, kdo mě podporuje, kdo mě utěší, když to potřebuji a ne bezcitného hajzla co si ze mě jen ulívá. Vstala jsem ze země a uviděla, že Draco ještě spí. Rychle jsem se převlékla do oblečení ve kterých za asi 5 hodin pojedu domů vlakem a vyšla ven. Kašlu na něj, ať klidně zaspí. Jelikož je 6 hodin ráno, nikdo není vzhůru a polovina školy už včera odjela. Jako například Hermiona, Harry, Ron a Ashley. Mám pocit, že i Lenka, ale nevím.

Právě je 10:28 a já stojím na nádraží s Nell. „Nell, dneska budu sedět sama, jestli nevadí, mám blbý den a jen bych kazila náladu." „Jo, vpohodě, já budu sedět s Blaisem." „Ooo." „Nech toho." řekla a drkla do mě. Jen jsem se tomu zasmála a naskočila do vlaku. Kufr mám já, protože Dracovi nevěřím. Sedla jsem si sama do volného kupé a dívala se z okna. Vlak se rozjel a já se rozbrečela. Ne, protože bych chtěla zůstat v Bradavicích, ale protože mě mrzí jak se ke mně Draco chová. Někdo z ničeho nic otevřel dveře a vešel dovnitř. Podívala jsem se na tu osobu. Stál tam Draco. Samozřejmě, je tu aby mě otravoval? Nebo co? „Co se děje?" Zeptal se a rychle za sebou zavřel. „Nic, nech mě na pokoji." „Kat...co se stalo?" „Nic." řekla jsem a utřela si slzy. Draco mě rychle chytil a objal. „Mě můžeš říct cokoliv." zašeptal. „Fakt? Protože se tak doopravdy necítím." řekla jsem ublíženě a podívala se na něj. „Ty brečíš kvůli mně?" nic jsem neřekla. „Kat...tak strašně mě to mrzí." řekl a dal mi pusu na čelo. „Promiň." zašeptal a já ho objala. Snad se trochu vzpamatoval. Miluji ho, ale to jak se choval nebylo vpoho.

Tvůrce: Ahojky doufám, že je to dobré a líbí se vám to ☺️