Co kdyby... [DOKONČENO]

7.

Viděla jsem ho běžet někam nahoru po schodech. Už mi došlo kam běží, astronomka. Když jsem doběhla stál tam. Byl otočený, takže jsem mu neviděla do očí. Chtěla jsem vyjít poslední schod, ale kvůli těm hloupým podpatkům jsem zakopla a spadla. Začala jsem se smát. Neudržela jsem to. Abych řekla pravdu jsem překvapená, že jsem ty schody vůbec vyšla. "Jsi vpohodě?" Zeptal se a už klečel vedle mě. "Jo." "Proč si tady?" Zeptal se. "Myslím tím, právě teď probíhá hodina a ty na ni nejsi." "Ty taky ne." Řekla jsem a vstala. Malfoy se zvedl a šel zpět k zábradlí. Šla jsem si stoupnout vedle něj a opřela jsem se. "Dávám ti šanci na vysvětlení, neposer to." Řekla jsem a on se přiblížil. Něžně mě chytil, přitáhl a políbil. Po chvíli jsem se odtáhla a čekala co řekne. "Ano, byla to vsázka, ale když jsem tě poznal, snažil jsem se to zrušit nešlo to, před kamarádama jsem se choval normálně a tys to zaslechla, ale nic z toho jsem nemyslel vážně." Rychle jsem mu dala krátkou pusu a usmála se. "Co sis to udělala z vlasy?" Zeptal se a chytl do rukou prameny vlasů. "Líbí?" "Jo, máš to pěkné, ale jak tě to napadlo?" "No, měla jsem zlost a potřebovala si to na něčem vybít, první co mě napadlo, byly vlasy. No, ještě, že přišla Nell zarovnat mi to, jinak bych byla v prdeli." Řekla jsem a on se zasmál. "Tak takhle zvládáš zlost? Taky někdy zkusím." Řekl, já zakývala hlavou a chytila mu ruce. "Prosím, jen to ne." On se jen uchechtl a já prohrábla jeho vlasy. Chvíli jsme tam jen tak stáli a povídali si. Podívala jsem se na hodinky a všimla si, že už je po poslední hodině. "Pojď, už." Řekla jsem a táhla ho dolů po schodech. Na chodbě jsem ho už pustila a jen vedle něj šla. "Čau." Pozdravil mě Harry a chytil mě okolo ramen. Asi nevěděl, že tu jsem s Dracem. Nevadilo mi to jsme kamarádi. "Čauko, kde máš Rona?" "Jí." Zasmála jsem se. "To on pořád." "Právě proto jsem tady." Řekl a já se usmála. "Ehm." Přerušil nás Draco, který mě chytil za pás a přitáhl k sobě. Harry jen vykulil oči a zasmál se. "Prosím tě, já ti ji neberu." Řekl a odešel. "Dracooo! Co to děláš?" "Od kdy se s nima bavíš?" "No, od toho dne co jsem tě slyšela v té společence, odkud si myslíš, že jsem šla?" "Nevím, ale neměla si je ráda." "Zjistila jsem, že jsou fajn a Harry je jen KAMARÁD." Zdůraznila jsem mou myšlenku a Draco protočil očima. "To je jedno, nemá na tebe sahat." "Líbí se mu Ginny." Řekla jsem a Draco pokrčil rameny. "Líbit se mu může, ale může se stát, že se mu začneš líbit ty." "Bože." Protočila jsem očima. "Už jdeš s někým na ten ples?" "Málem bych na to zapomněla! Kdy vlastně je?!" "Pozítří." Řekl jednoduše a já se zhrozila. "To beru jako ne." Dodal a já přikývla. "To bereš správně." Řekla jsem. "Takže, Katherine Adamsová, půjdeš se mnou na ples?" Zeptal se a já se zasmála. "Už víš odpověď." "No ták, teď to není romantické." "Ano půjdu." Řekla jsem a usmála se. Draco mě přede všemi, kteří procházeli chodbou políbil. Všichni se zastavili a začali na nás čumět. Odtáhla jsem se a zamračila se. "to máte tak nudný život, že se musíte starat o něčí jiný, nebo vás můj život tolik zajímá?" Řekla jsem a všichni začali co nejrychleji odcházet. "Oni se tě snad bojí." "Možná." Řekla jsem a zamířila do Nebelvíru. "Kam jdeš?" "Za holkama. Zatím." Řekla jsem a dala mu poslední pusu. Pak jsem odešla. Objevila jsem se před Nebelvírskou společenskou místností. Buclatá dáma se zamračila. "Ty nejsi z Nebelvíru." "Ale jsem kamarádka Ashley, Hermiony, Rona, Harryho, Ginny Freda a George." Buclatá dáma přikývla a otevřela mi vchod. To se teda divím. Vešla jsem dovnitř a někdo zařval. "Zmijozel u nás!" "Hele klid, Finnigane, že?" Začala jsem a rozhlédla se. "Jeee Kat!" Vykřikla Herm, rozběhla se ke mě a objala mě. "Pojď se mnou, uděláme si holčičí den." Řekla a zatáhla mě do jejího pokoje. Začaly jsme si povídat, dělat blbosti, smát se, jíst Bertíkovy fazolky všech druhů a bylo to super. "Tak co ty a Malfoy?" "Co?!" Zasekla jsem se až mi z toho zaskočila fazolka. "Hele, ani jeden z vás nebyl na hodině hned po tom co si za ním běžela, navíc vidím jak se na sebe díváte." Řekla. "No, nic moc. Pozval mě na ples. Abych řekla pravdu, už nějakou dobu mezi námi něco je, ale nevím jestli to je vztah..." Řekla jsem a sklopila hlavu. "Hele, jsem tvoje kamarádka, můžeš mu věřit, sice ho moc nemusím, ale budu tě podporovat a věřím, že je vpohodě a teď, povídej co vše se mezi vámi stalo, třeba budu moc pomoc." Řekla a já přikývla. Abych řekla pravdu, potřebuju někoho s kým si můžu říct vše a i když Herm moc neznám, strašně ji věřím. Začala jsem ji o všem povídat a ona mi dávala dobré rady. Nakonec jsem ráda, že jsem se jí svěřila. Řekla mi, že nikdy neviděla Draca takhle se chovat a že si myslí, že on sám na to není zvyklý, takže mu mám dát čas. Má pravdu, lepší je aby si to promyslel, než aby jen tak skočil do vztahu a pak mi ublížil. "No nic, ještě chci do knihovny, tak ahoj." "Ahoj" rozloučila jsem se a zamířila do knihovny. Když jsem vešla, všimla jsem si Lenky. Málem bych na ni zapomněla. "Ahoj!" "Ahojky!" Pozdravila mě zpět. Chvíli jsme si povídaly a četly si. "Už asi půjdu." Řekla jsem a Lenka přikývla. "Já tu chvíli zůstanu." "Tak ahoj." Rozloučila jsem se a odešla. Přišla jsem do společné místnosti a tam jsem potkala Nell. "Ahoj." "Čauko." Pozdravila mě zpět a já si vedle ní sedla. "Tak jak to dopadlo s tím tvým Romeem?" Zeptala se. "Jsme vpohodě, vysvětlil mi to, ale pořád mám pochyby, nevím proč." "To tak bývá, ale dej mu čas, je trochu mrzutý, není na vztahy zvyklý." Řekla a já přikývla. To stejné mi řekla Herm, takže věřím, že to co říkají je pravda. Navíc znají ho déle než já. Nevím jestli lépe, ale ví jak zhruba se chová. Po chvíli klábosení jsem se šla okoupat a usnula v mé posteli.

Tvůrce: Čaukooo, snad se líbí, když tak napište názor nebo nápad. Díky moc za podporu i u jiných příběhu, moc si toho i vás vážím.🥰 Díky ♥️

✨♥️✨