Co kdyby... [DOKONČENO]

5.

Začali jsme dělat referát. Nebo spíš, já ho dělala a Malfoy jen otravoval. "No ták, vykašlem se na to." Řekl a dal mi pusu. "Hele, z Krásnohůlek jsem byla vyhozena, snažím se neudělat stejnou chybu tady." Řekla jsem a dala mu pusu. "Co si udělala tak hrozného?" "No, nesnášela jsem to tam. Všechno tam bylo hrozné, nejhorší byly ty holky. Byly to až moc velké dámičky a ty drby co furt řešily, byly hrozné. Tak jsem se na truc přestala starat o školu. Začala jsem být pod tlakem protože se zkoušky blížily a jednou mě nasrala jedna blondýnka, tak jsme ji jednu vrazila a bylo vymalováno." Řekla jsem a Malfoy se lehce zasmál. "Hej! To není vtipné. Ujelo mi to." "To se stává." Řekl a já se zasmála. "To se stává? Já ji vybila tři zuby!" Malfoy vybuchl smíchy. "Nech toho!" Začala jsem ho bouchat rukou. Po chvíli mou ránu chytil a přitáhl si mě. "Ona si to zasloužila, já ne." Řekl a já se usmála. "Jenže ty mě štveš dvakrát tolik." "A stále mám všechny zuby." "Zatím." Dodala jsem a on mě políbil. Po chvíli jsem se odtáhla a znovu pokračovala v psaní. "Pomůžu ti." Řekl, chytil mě za ruku kterou jsem psala a já se zasmála. "Nech toho a dělej něco užitečného." "A co?" "Hledej informace v knize." Řekla jsem a kývla na knihu. "Ah jo." Vzal si knihu a já byla překvapená. Nikdy jsem neviděla jeho někoho poslechnout. Vypadal rozkošně když hledal v knize ve které nic nenajde. Měl nadzvednuté obočí a hlavu podepřenou rukou. Zasmála jsem se a on se na mě podíval. "co?" "Tam nic nenajdeš, jen jsem byla zvědavá jestli mě poslechneš." Řekla jsem a on se zamračil. "Hej!" "Tady." Podala jsem mu otevřenou knihu kterou jsem měla na moji straně. On si knihu změřil pohledem, pak proskenoval mě  a vrátil se ke knize. Čas od času se na mě podíval aby měl jistotu, že si z něho nedělám srandu. Nakonec mi našel celkem užitečné informace. Všechno jsem si to zapsala. "A teď, přepsat a upravit ať to vypadá pěkně." Řekla jsem a on se přiblížil. "A nebo to necháme takhle." Řekl a dal mi pusu. "Ne." Otočila jsem se a vzala si čistý pergamen. Začala jsem to přepisovat a kreslila k tomu obrázky. Malfoy mi nahlížel přes rameno. "Nevěděl jsem, že umíš kreslit." "Taky že mě ani neznáš, bylo by strašidelné, kdybys to věděl." Řekla jsem a dodělala poslední lajnu v obrázku jedné formule. "Asi." Řekl. "Hotovo." Řekla jsem a ukázala mu to. "Wow, tak to předčí i tu hloupou Grangerovou." "Koho že?" Zeptala jsem se, jelikož vůbec nevím kdo to je. "Nejsem moc sociální typ, znám jen tebe, Lenku, Nell, Blaise, mojí ex-nejlepší kamarádku a Parkinsnovou, se kterou nemám nejlepší vztah." Dodala jsem a on přikývl. "Jak ji uvidím, tak ti ji ukážu." "Dobře, jdeme na večeři?" Zeptala jsem se ho a on přikývl. Procházeli jsme uličkou a byli skoro u velké síně když v tom mě někdo zastavil. "Jsi Katherine, že?" "Jo a ty jsi kdo? Počkej já vím kdo jsi! Ty jsi ta kráva co mi přebrala kamarádku!" "Preferuji Hermiona." Zamračila jsem se a podívala se na Draca. Počkat, já ho poprvé napsala jménem? Wow pokrok. Byl napjatý a vypadal, že každou chvíli vybuchne. "Co potřebuješ?" "Můžeme si promluvit? O samotě?" Řekla a podívala se na Draca. "Ne, to nedovolím." Řekl a postavil se přede mě, uviděla jsem jak se Hermionin výraz změnil z odvážné na vyplašené jehně. "Hele ty chytráku, umím se bránit sama, takže si nehraj na prince na bílém koni." Řekla jsem, Draco se otočil a zamračil. "Tak to máš smůlu." Řekl, chytil mě a nesl pryč. "Pusť mě a hned!! Hermiono nebo jak se jmenuješ sakra to mi nepomůžeš?" Začala jsem kopat ale pro Draca to bylo nic. "hej! Chtěla jsem si s ní promluvit, třeba by mi řekla, proč mě moje povedená kámoška opustila." Řekla jsem když mě položil na zem. "Kde to jsme?" Začala jsem se zajímat a prohlížela si okolí. Byli jsme v nějaké věži. "Astronomická věž." Řekl a já se opřela o zábradlí. Přišel za mnou a zezadu mě objal. "To nic nemění na tom, že si mě unesl!" "Pssst." Zasyčel a já už nevydala ani hlásku. "Proč se tě všichni tak bojí, vždyť nejsi zas tak zlý." "Jen na tebe, holčičko. Važ si toho." Řekl a začal mi líbat krk. "Mamka by mě zabila." Řekla jsem z ničeho nic. "Za co?" "Za to, že tady právě stojím s klukem a nechám ho líbat můj krk." Řekla jsem a otočila se. "Ale to je jedno, nikdy jsem nebyla pohádková dcera. Mamka mi dohazovala kluky, takové ty hodné a nudné. Každého jsem odmítla, byla rozzuřená. Kdyby věděla, že tu jsem s tebou, pohřbila by mě za živa." "To mi teda lichotí." Řekl a dal mi pusu. "Jsi debil." "Co si to řekla?" "Že jsi debil." On mě přitáhl a přitiskl na zeď. "Musíš vědět, že já nejsem jeden z těch hodných kluků co ti vodila tvoje mamka." "Já vím, proto tu ještě stojím." Řekla jsem a on se ještě více přiblížil. "To by stačilo." Ozvala se Ashley. "Co tu děláš?" Zeptala jsem se jí. "Musím s tebou mluvit." Řekla a já přikývla. "Vypadá to, že ti štěstí nepřeje." Zašeptala jsem mu do ucha a odešla. "Kat, strašně moc mě mrzí, že jsem tě odkopla. Nezasloužíš si to." "to je vpohodě. Každý dělá chyby." Řekla jsem a Ashley mě rychle objala. "Nechceš se seznámit s ostatníma? Jsou fakt super. Možná jsou trochu šílení a divní, stejně jako ty, ale jsou fajn." "Dobře a já tě pak taky s někým seznámím." "Platí." "Počkej jdu mu říct, že nepřijdu." Vyšla jsem nahoru a Draco se usmíval jako měsíček na hnoji. "Tak kde jsme skončili?" "Už musím jít pa." Řekla jsem, dala mu poslední pusu a odešla. Nevypadal nadšeně, ale co už. Je celkem vtipné, že se chováme jako pár, přitom jsme ještě před nějakou dobou byli nepřátelé. "Promiň, že jsem ti překazila tu šílenou líbačku s tím blonďákem." Řekla s zamrkala. "Nech toho, jo?" Řekla jsem a lehce se zasmála.

Tvůrce: Ahoj snad se vám kapitolka líbí. 😂🥰❤️

✨♥️✨