Co kdyby... [DOKONČENO]

16.

"Nekřič, nic jsem neudělal." Řekl a já se plácla do čela. "Jsem vpohodě. Dívej." Řekla jsem a ukázala mu, že z rukou mužů hýbat. "Snape mi to spravil kouzlem, mužů normálně fungovat a teď, jestli mě omluvíš, jdu do lesa za Lenkou. Chudák, už na mě půl hodiny čeká." Řekla jsem a začala si oblékat zimní kalhoty přes vánoční legíny. "Buď opatrná." Řekl, položil čaj na stůl a dal mi pusu na líčko. "Budu." Řekla jsem klidně, na hlavu si nasadila čepici, oblékla si teplou černou bundu a vzala si rukavice. "Pa." Řekla jsem a odešla. Nevím co furt dělá, netuším, co by se mi mohlo stát když jdu jen do lesa a zpět. A ještě k tomu tam nebudu sama. Je to s ním otrava. Sice jen někdy, ale i tak.

"Ahoj." Řekla mile Lenka, když jsem došla do lesa. "Ahoj, moc se omlouvám za zpoždění, Draco zase šílel ze strachu o mě." Lenka se usmála a přiskočila ke mně. "Mně to přijde rozkošné." Řekla a já se uchechtla. "Chvíli jsem to taky takhle měla, ale začalo se to zhoršovat. Až moc se o mě bojí." Řekla jsem a Lenka přikývla. "Ale dost řečí o něm, co takhle postavit sněhuláka?" Zeptala jsem se a Lenka radostně přikývla.

Postavily jsme sněhuláka a pojmenovaly ho Bob. Ani nevím proč, ale přišlo nám to srandovní, to jméno. Vrátily jsme se do hradu a já se šla převléct do pokoje. Cestou jsem na chodbě potkala Fleur. "Bonjour Katherine." Řekla svým milým přízvukem a já ji pozdrav oplatila. Možná si říkáte, jakto, že jsem Fleur neznala, když jsem s ní chodila do Krásnohůlek. No, to je proto, že ona je ve starším ročníku a ty jsou v jiné části hradu, máte šanci se potkat leda na hromadné zahradě, ale to by bylo velké štěstí, kdybych našla právě jí, mezi tolika lidmi, ještě k tomu, na zahradu jsem moc nechodila, všichni se na mě divně dívali. Takže asi tak.

Na pokoji jsem se převlékla do tohoto:

Za chvíli bude večeře a musím říct, mám hlad. Šla jsem k pokoji Nell a zaklepala. "Dále." Ozvalo se a já vešla dovnitř. "Vypadáš úžasně, kam jdeš?" Zeptala se mě Nell a já se zasmála. "Jsou Vánoce, skoro. Chci vypadat dobře a užít si je." Řekla jsem a Nell se zasmála. Chvíli jsme se bavily a pak jsme se vydaly na večeři. Když jsme došly do velké síně, sedly jsme si vedle sebe u zmijozelského stolu. Rychle ke mě z druhé strany přiskočil Draco a chytil mě okolo pasu. "Kde jsi byla tak dlouho?" Zeptal se a udělal štěněcí oči. "Malfoyi, pamatuj si, že není jen tvoje." Pískla na něj Nell a on se zamračil. "Asi tě zklamu, ale jenom moje je." Řekl a přisunul mě blíž k sobě. Nell mě chytila za ruku a přitáhla k sobě. No, a pak mi malém upadly ruce. Oba se o mě začali přetahovat. Bože, jako děti. Rychle jsem vstala a odešla k Lence, tam je největší klid. U nebelvíru to je super, ale teď potřebuju ticho a klid a to se mi dostane jen u Lenky. Lenka mě přivítala s otevřenou náručí a já byla nadšená.

Už je po večeři a já jdu do svého pokoje. Cestou tam se ke mně  připojil Draco. "Promiň." Řekl klidně a já se usmála. "Vpohodě." Řekla jsem a chytila jeho ruku. Draco se se mnou rozběhl a běžel do zmijozelské společenky. Když tam doběhl, namířil mě směrem do jeho pokoje a já se nechala táhnout.

Sedli jsme si na jeho postel a já rozdýchávala fakt, že jsem teď proběhla skoro celou školu. "Něco pro tebe mám." Řekl a utekl do koupelny. Po chvíli vyšel z těmito šaty:

"Líbí?" Zeptal se a já přikývla. "Jo, jsou nádherné, ale proč? Ještě nejsou Vánoce a já ti říkala, že nic nechci." "No, zapomněl jsem ti říct, že má rodina každoročně pořádá něco jako vánoční ples se známými a tento rok to mamka naplánovala tak, abychom se tomu nevyhli, věř mi, budu ji za to nenávidět, nesnáším to." Řekl a já se zasmála. "Děkuju moc Draco." Řekla jsem a dala mu pusu. Vzala jsem šaty a schovala je. Pak už jsme se oba okoupali a já usnula v Dracově náručí. Věřte mi, i když takhle usínám skoro každý den, pokaždé to je příjemný pocit.

Tvůrce: Ahojky, snad se líbí ❤️❤️

✨❤️✨