Co kdyby... [DOKONČENO]

10.

"Kat, je mi to líto..." "Nemusí, je to minulost." "No, ne tak docela." Řekl a já pochopila, že naráží na to, co mi udělal. "Nic si z toho nedělej, i to je minulost." Řekla jsem a dala mu pusu. Pak jsem si položila hlavu na jeho rameno a cítila jak usínám, usnula jsem. Nevím jak se mi to povedlo za dne, ale je pravda, že jsem se moc nevyspala.

"Kat, Kat, vstávej." Probudila jsem se a uviděla Draca. Seděl na kraji postele a já si uvědomila, že ležím v jeho posteli. Rychle jsem se posadila a vyjekla. "Kolik je hodin?!" "Neboj se, oběd si neprošvihla." Řekl a uchechtl se. "Věř mi, to bylo to poslední, čeho jsem se bála." Řekla jsem a vstala. "Vzbudil jsem tě akorát na oběd, tak si pospěš." řekl a podal mi jeho hábit. "Snad ti nebude vadit, že použiješ můj." Řekl a mrkl na mě. "Nebude, aspoň voní jako ty." Řekla jsem a hábit s radostí přijala. "Pojď." nastavil ruku a usmál se, ruku jsem přijala a nechala se odvést do velké síně. Sedli jsme si trochu jinde kdyby náhodou Jeremy seděl tam kde my obvykle sedáme. V tu chvíli Jeremy přišel a zamračil se na Draca. To se mi nelíbí. "Tady sedím já." řekl Jeremy a ukázal tam kde sedí Draco. Draco se postavil a já chytila jeho ruku, on se jen vysmekl a přikročil k Jeremymu. To nedopadne dobře. "Tohle nejsou lístky na famfrpál, tady si každý sedne podle toho s kým chce, takže musíš pochopit, že je obsazeno." vysolil Draco a Jeremy ho žduchl. "Bude obsazeno až jak se tam posadím já." řekl a usmál se. To už Draco nevydržel a dal mu pěstí. "Co se tady děje?!" Vykřikla poblázněná McGonagallová. Všichni mlčeli. "Vy dva, do ředitelny. Hned!" vyjekla a já věděla, že je zle. Ah jo, ten Draco mě strašně štve, kdyby nebyl tak žárlivý a ochranitelský, nedopadlo by to takhle. Jakoby neměl hodně nepřátel, ale mu to asi nevadí. 

Pohled Draca:                                                                                                                Vím, že jsem to podělal a že bude Kat naštvaná, ale já musel. Ona a má rodina je jediná věc co jsou při mě, ona je moje světlo v noci a i když to zní směšně, je moje jediná cennost, kterou můžu vedle sebe mít. Takže nenechám, aby jí obtěžoval tenhle nechuťák. To bych ji radši dovolil chodit s Potterem než s tímhle mamlasem. "Co se tam stalo?" Řekl Brumbál a nadzvedl obočí. "Tenhle kluk otravoval mě a Katherine, pak mě žduchl a já mu to oplatil." Řekl jsem. Ani jsem neměl chuť vyslovit jeho jméno. "Trochu velká odplata, nemyslíte?" Vypískla hysterická McGonagalová a ukázala na jeho krvavý nos. "Ano, je pravda, že to pan Malfoy přehnal, ale aspoň k tomu měl důvod, protentokrát na to zapomenu, ale příště si dejte pozor co a kde děláte, nebudu tolerovat násilí v Bradavicích." Řekl rázně Brumbál a ukázal na dveře. "A teď jděte." Oba dva jsme bezeslova odešli, ani se na sebe nepodívali a šli zpět na oběd. Teda, na ten, který už nejspíš skončil.

Zpět u mě:
"To je takový idiot, musel se zase dostat do problému, mu to snad vyhovuje?!" Vykřikla jsem na Blaise a Nell, kteří mě nevěřícně sledovali už asi deset minut nadávat a stěžovat si. "Nevím, na co si hraje! Asi ne prince na bílém koni nebo co! Směšné." Dodala jsem a všimla si, že se otevřely dveře do velké síně. Dovnitř vstoupil Draco i Jeremy, ani jeden z nich nic  neříkal a jen se dobelhali ke stolu. Jeremy si sedl úplně jinde a úplně mě ignoroval, za což jsem byla více než ráda a Draco si sedl vedle mě. Podívala jsem se na něj, zamračila se, zavrtěla hlavou a odvrátila pohled. "Kat, vím, že si naštvaná, ale já musel." "Proč si musel? Ty víš jak se dostat do problémů." Řekla jsem a překřížila paže. "Kdybys nebyla jediná osoba která má pro mě velký význam, neřekl bych ani slovo." Řekl a já nic neřekla. Zkroutila jsem rty do úzké linky, nahodila lítostivý pohled a dotkla se Dracova ramena. "Promiň, nechala jsem se unést, nemám právo říkat ti co a jak a už vůbec ne zlobit se za to, že si mě bránil." "To je vpohodě." Řekl, ale já věděla, že se ho to dotklo. Nevím jestli s rodinou vychází, ale myslím si, že to někdy skřípe. Říkal mi, že jsou jeho rodiče super a fajn, ale přesto teď řekl, že jsem jediná osoba, na které mu záleží.

Zbytek dne uběhl rychle. Draco a já jsme vpohodě, aspoň v to doufám. Byli jsme spolu na astronomické věži a povídali si. Jsem ráda, že mám někoho s kým si můžu povídat a taky se mu svěřit. Nikdy jsem to nedělala, tedy od té doby co se přihodila ta věc s Jeremym a Rose, ale přišlo mi to o hodně jednodušší, než když jsem se svěřovala Ashley. Nevím proč, ale cítím něco, co jsem nikdy necítila, může to být láska?

Tvůrce: Ahoj! Snad se kapitolka líbí, budu se snažit zase vydávat, ale zase nic neslibuju. Budu ráda, když zanecháte koment, ráda je čtu, vždy mě to povzbudí 😂😉, díky ☺️

✨♥️✨