Co kdyby... [DOKONČENO]

40.

Je další krásný den a my právě vstáváme. Kdyby vás zajímalo co se včera stalo po setkání s mou velmi milou babičkou, tak nic moc. Jediné o čem byste mohli vědět je, že jsem si koupila deník, do kterého si plánuju psát vše co prožiju, i když si myslím, že to vydržím max měsíc. "Co chceš na snídani?" zeptala jsem se Hermiony která právě krmila Lunu. "Nevím, je mi to jedno." "Můžou být míchaná vejce?" zeptala jsem se a vytáhla vajíčka. "Jo!" odpověděla nadšeně. Nebo aspoň myslím, že to bylo nadšení, nevyznám se v lidech ani v citech. Když jsem dodělala míchaná vejce a nachystala je na stůl, ozval se zvonek. "Jdu tam." řekla jsem a šla otevřít dveře. "Ahoj!" pozdravila mě teta Em a Luc. "Je, ahoj, jak jste si to tam užili?" zeptala jsem se a rukou naznačila ať vejdou. Oba vešli dovnitř a vyzuli si boty. "Jo, bylo to tam super, Kat, díky moc. Vím, že si zmeškala vlak do Bradavic a je mi líto, že si tu musela být sama, ale strhla se lavina a byli jsme uvězněni v hotelu, vím, že to není omluva a mohli jsme použít přenášedlo, ale..." začala se strachovat Em. "ale pak by to nebyla dobrá dovolená. Chápu, neboj nebyla jsem sama a ráda jsem vám pomohla a jsem ještě radši, že jste si to tam užili. A o vlak se nebojte pozítří jede další a teď pojďte, dělala jsem míchaná vejce a 2 porce mi zbyly." Řekla jsem a oni si vyslékli bundy, pak jsem je dovedla do kuchyně. "Tohle je Hermiona, moje dobrá kamarádka. Zůstala tu se mnou, mezitím co všichni odjeli, jak už jsem říkala, nebyla jsem tu sama." "Ahoj, já jsem Emily a tohle je Lucas." představila se Em a potřásla si rukou s Herm. "Hermiona Grangerová." "Ráda tě poznávám." "Já vás taky." Luc se jen usmál a už se rozhlížel kde je malá Luna. "Je na dece v ohrádce." řekla jsem a nachystala další dva talířky. "Jo, díky." poděkoval Luc a už se hrnul pro Lunu. Naložila jsem dvě porce a Luc mezitím přišel s Lunou v náručí. Em přivítala Lunu a mazlila se s ní a takové jiné slaďárny. Když jsme dojedli, Em a Luc nám za vše poděkovali a zmizeli i s věcmi a Lunou. "Tak a co teď?" Zeptala se Hermiona. "Sbal si věci." "Proč?" "Prostě je sbal." řekla jsem a začala si balit věci. "Musím si promluvit s mou matkou, jestli nevadí, měli jsme lehký spor." "Jakto? Nevzala Draca do rodiny?" "Ne, začala dělat scény a já si s ní o tom musím promluvit....sice mi řekla, že pokud s Dracem odejdu, tak ať se nevracím, ale je to moje matka, nemůžu ji prostě odhodit. I když se chová jak se chová mám ji ráda a navíc mi chybí taťka. Nebyla jsem s nimi ani o Vánocích a.....prostě je všechno v prdeli!" vybuchlo to ve mně a já shodila vázu. "Doprdele." "Kat, jsi vpohodě?" "JO! Ne, já doprdele nevím....vše bylo vpořádku a pak se to podělalo jenom co jsem představila Draca jako mého přítele, já jim o tom měla říct dřive a prostě jsem to celé měla udělat jinak. Myslela jsem, že mi to je jedno, ale v realitě mi toho je líto. Měla jsem to mamce vysvětlit a ne ji zkazit celé svátky a ne že jsem to zkazila jenom ji, ale i tátovi. Sakra, já všechno zkazím a to vše mi došlo až teď, taková ironie, že?" "Kat, klid, zhluboka dýchej, máme ještě dva dny, než pojede vlak, to vše ještě urovnáš, dobře? A teď pojď balit."