Co kdyby... [DOKONČENO]

24.

Dracovi nebylo dobře, takže se rozhodl zůstat na pokoji a já mu řekla, že mu ze snídaně něco donesu. Když jsem přišla dovnitř, všimla jsem si Hermiony, která byla celá rozcuchaná a nevyspalá. "Dobré ráno, co  se včera stalo? Vypadáš..." "Hrozně?" doplnila mě a já lehce přikývla. "Harry, Ron a George nechtěli jít spát. Fred, ten odpadl hned, nedokázal snad ani chodit, ale ti tři vymýšleli, že se půjdou projít, museli jsme je celou noc držet v pokoji a přemlouvat je, aby nešli. Nakonec usnuli, ale už nikdy tohle nebudu znovu dělat, nechám je tam ležet a bude." dokončila svůj proslov a já se na ni lítostivě podívala. "Měla jsem vám pomoct, ale nevěděla jsem." "Nee, vpohodě, tys měla sama problémy, Malfoy byl taky pěkně odpadlý, opíjel se s Harrym." "Jo." řekla jsem a uchechtla se. "Kde ho vůbec máš?" "Je na pokoji, je mu blbě, ráno zvracel, takže mu snídani beru tam. Stejně si myslím, že toho moc nesní." řekla jsem a Herm přikývla. "Jo, oni jsou taky na pokojích, poneseme jim jídlo, ale první se tady v klidu najíme." řekla Ginny a protřela si oči. "Jo..." dodala Ashley, zívla a položila loket na stůl. "Půjdu pozdravit Lenku, taky na tom nebude nejlíp." řekla jsem a holky přikývly. "Jo, to nebude, George na ni spadl." řekla Ginny a lehce se zasmála. Nemohla jsem si pomoc a taky se zasmála. Jo, já vím, není nejlepší se tomuhle smát, ale teď si představte George padat na chudáka Lenku a hned se začnete smát. Pak jsem se vytratila a očima vyhledala Lenku. Seděla shruba naproti Cho Changové. Přišla jsem za ní a okamžitě si všimla kruhů pod očima. "Ahoj Leni, jsi vpohodě? Slyšela jsem, že ti dal George zabrat." řekla jsem. "Jo, to jo. I tak to bylo včera super." řekla a mile se usmála. Lenka je strašně pozitivní člověk, takže když je někomu smutno, měl by jít za ní. Je hodná, milá a láskyplná a nezajímá ji, když jí někdo ublíží, což je z části špatně. "Jo, ale jen tak si to asi nezopakuji." "Hm, já taky asi ne." řekla a dala si do pusy kousek pudinku. "No nic, už půjdu, ahoj." řekla jsem mile a Lenka mi zamávala, jelikož měla plnou pusu. Jen jsem se na ni usmála a šla dál. Přišla jsem ke zmijozelskému stolu a zapátrala po jídle, které by Draco dokázal strávit. Nakonec jsem vzala čaj, nějaké pečivo, ovoce a zeleninu. Nechci riskovat, že se na mě Draco pozvrací. Pak jsem rychle odešla a zamířila si to do zmijozelské společenské místnosti. Když jsem přišla do Dracového pokoje, ležel a byl celý bledý. "Sakra Draco, už tě nikdy nenechám pít." řekla jsem a zamračila se. "Jsem vpohodě." "Co všechno si do sebe naházel, táhlo z tebe jako bys byl chodící hospoda." řekla jsem a zakývala hlavou. "Posaď se, vzala jsem nějaké jídlo, co bys mohl sníst, bez toho, aby ses pozvracel." řekla jsem a podala mu tác, na kterém jsem jídlo nesla. Draco se usmál a poděkoval. "Jsi ta nejlepší holka na světě." "Já vím, teď už se prosím tě najez." řekla jsem a usmála se na něj. "Ty se taky najez." řekl a já se na něj podívala. "Já to přežiju." "Ne, sedni si, hned teď, stejně bych nesnědl ani polovinu sám." řekl a já si vedle něj sedla. No, a nakonec jsme se oba najedli. A to jak jsem řekla, že už ho nenechám pít, jsem myslela vážně, je mu jen 14 let a vypil alkohol za nějakého 45-ti letého alkoholika. Blázen, co si myslel?

Tvůrce: Ahoj, snad se vám kapitolka líbí ❤️