Co kdyby... [DOKONČENO]

33.

Probudila jsem se a bylo okolo 1 hodiny odpoledne. Přesně bylo 12:34. Draco tam nebyl a tak jsem vylezla z postele. Vyšla jsem do kuchyně a Draco tam dodělával jídlo, které jsem začala. Sice jsem stála, ale nohy se mi stále klepaly, nevím jestli to je z toho co se stalo ve sprše nebo prostě z toho, že jsem právě vstala, ale bylo mi to jedno a radši jsem se posadila. "Ale, princezna se naučila chodit." řekl posměšně a otočil se. "Hahaha." odsekla jsem a opřela se. "Máš štěstí, přišla jsi právě včas." řekl a vytáhl talířky které položil před nás ke stolu. Po chvíli začal podávat jídlo a já se na něj usmála. "Nevěděla jsem, že umíš vařit." "Mamka mě to učila, říkala, že se mi to bude jednou hodit." "Tak to měla sakra pravdu." Dodala jsem a lépe se posadila. "Dobrou chuť." řekla jsem a Draco mi dal pusu. "Dobrou." znělo to jako bych šla spát. Jak jsem dojedla a spolkla poslední sousto, řekla jsem, že to bylo výborné a on poděkoval. "Ale fakt, že jo, takhle neumím vařit ani já." řekla jsem a je to celkem pravda. "Ale to určitě není pravda." řekl a odnesl talíře. "Počkej umyju je." řekla jsem a opatrně došla ke dřezu. Draco si všiml mé špatné rovnováhy a uchechtl se. "Někomu dělá problém držet balanc jak vidím." samozřejmě, že si nemohl ušetřit tuto poznámku. "Sklapni." odsekla jsem a zasmála se, protože to byla pravda. Když jsem umyla nádobí, otočila jsem se. Celou dobu za mnou stál. "Co je?" "Nic, jen jsem se díval." "Aha." lehce se zaculil a dal mi pusu. Chvíli jsme se líbali a pak jsem uslyšela zvonek. Draco to totálně ignoroval, nebo to prostě neslyšel a přesně jako minule mě vysadil na linku akorát teď na tu protější. "Draco, počkej, někdo zvoní." "Tak ať počkají oni." zašeptal a políbil mě a já začala spolupracovat. Chvíli jsem zvonek ignorovala, ale jakmile zvonek zazněl už po 4, odhodlala jsem se tam jít. Draca jsem lehce odstrčila, šla k zrcadlu, tam jsem si upravila oblečení a vlasy a otevřela. "Je tady má oblíbená neteř?" ozvalo se a dovnitř vkročila Emily s kočárkem, ve kterém ležela Luna. "Teto Em! Jak víš, že tady jsem?" "Tvoje matka volala jestli nejsi u nás, prý jsi utekla s nějakým záhadným princem." řekla a lišácky se usmála. "Věděla jsem, že budeš tady." dodala a já přikývla. "Tak kdo je ten záhadný princ." zeptala se a lehce se zasmála. "To budu já." ozval se Draco z druhé strany místnosti. "Ooo, a já si myslela, že budeš na doživotí sama." řekla a já se zasmála. "To jsem taky plánovala, ale všechny plány prostě nevyjdou." řekla jsem. "Já jsem Emily, Emily Ashdownová." nastavila ruku k Dracovi a Draco ji přijal. "Draco Malfoy." "Ráda tě poznávám." řekla mile a Draco kývl. "Já vás taky." "No a teď mi ji ukaž." Řekla jsem a hrnula se ke kočárku. "Ta je....nádherná." řekla jsem a podívala jsem se na mou krásnou sestřenku. "Jo a ještě jedna maličkost." dodala teta a já se na ni podívala. Už jsem čekala, že řekne, že je těhotná, ale ona řekla něco jiného. "Mohla bys mi ji na chvíli pohlídat, asi do večera? Možná do...rána? No, víš možná do zítřejšího odpoledne? Lucas vymyslel velký výlet i do hor a tam Lunu nemůžu vzít. Jestli nemůžeš, to je vpohodě, pochopím to, jen jsme si chvíli chtěli dát pohov od hlídání a konečně se vyspat, nespala jsem od té doby co se narodila. To Lucas celou noc prospí. Takže kdybys byla tak hodná? Všechny věci jsou v téhle tašce." řekla a vytáhla tašku. "Děcká cestovní postýlka, dětské mléko a návod jak ho připravit, hračky, deky, oblečení, plenky, prostě všechno." řekla prosebně a já se usmála. "Ráda, velmi ráda ji pohlídám, jestli nevadí, že zítra jedeme k mým kamarádům domů..." "Ne, vůbec ne, jestli to nevadí jim." "Paní Wesleyová miluje děti." "Aaa jo, tu znám, velmi milá ženská." "Jo." "Takže jo?" "Jo, pohlídám." "Děkuji moc, jsi zlatá! Fakt zlatá!" "Nemáš vůbec za co, tohle snad zvládnu." řekla jsem a usmála se. "Jsem si jistá, že to zvládneš, už od mala jsi zodpovědná, ráda bych ji nechala mamce, ale nechci aby se na stará kolena starala a běhala s dítětem." "Chápu." A navíc vím, že strýcovi rodiče už nežijí a nemá žádné sourozence, takže vím, že prostě není možné, aby ji dali někde jinde. "Taky jsem zvažovala, že bych jí dala k tvým rodičům, ale jakmile jsem viděla v jakém stavu byla tvoje mamka, hned jsem změnila názor." řekla a lehce se uchechtla. "Ani se nedivím." řekla jsem a zasmála se.