Co kdyby... [DOKONČENO]

8.

Ráno jsem se probudila hodně brzo. Sobota. Uff, jsem se lekla, že jdu pozdě do školy. Udělala jsem si ranní hygienu, oblékla se do klasického oblečení a šla směrem do Dracova pokoje.

Zaklepala jsem a když nikdo neodpověděl, otevřela jsem dveře. Spal. Vypadal tak rozkošně, že jsem se rozhodla ho nevzbudit. Vešla jsem dovnitř, zavřela za sebou dveře, šla k jeho posteli a lehla si k němu. On něco zamumlal a objal mě. Jen jsem se usmála a položila hlavu na jeho hruď. Uběhla asi půl hodina a on se konečně probudil. "Dobré ráno." Řekla jsem a on vypadal překvapeně. "Dobré ráno, jak dlouho tady jsi?" "Asi půl hodiny, měla jsem v plánu odejít, ale držel si mě." Řekla jsem a Draco se zasmál. "Vidíš, i když spím vím, co chci." Jen jsem protočila očima a chtěla se zvednout. On mě ale chytil a přitáhl. "Ne, nikam nejdeš. Kolik je vůbec hodin?" "Půl osmé, snídaně právě začíná." "No právě a o víkendech končí až v 10." Řekl a já přikývla. "To sice jo, ale v deset chci být už v Prasinkách." "A proč?" "Protože jsem si ještě nekoupila šaty na uvítací ples. Přijedou i Krasnohůlky. Chci jim ukázat, že se tu mám dobře a nasrat je, že budu mít hezčí šaty." Řekla jsem a Draco se zasmál. "Jo, ale bude tam i Kruval, takže ne moc odhalující, takovým přerostlým gorilám se stoprocentně budeš až moc líbit." "A ty se bojíš, že bych si místo tebe vybrala gorilu." "Ne to ne, to bys neudělala." "A pročpak?" "Nevím, možná protože jsem až moc neodolatelný " Řekl, převalil se na mě a políbil mě. Rychle jsem se převalila na něj a odtáhla se. "Dobrý důvod, ale teď půjdeme na snídani, takže dělej." "Já mám spíš hlad na něco jiného." Řekl a já protočila očima. "Nebuď zase perverzní." Řekla jsem a slezla z něj. "Máš pět minut, jinak se připojím k Harrymu." Řekla jsem a on z postele doslova vyskočil. Jen jsem se uchechtla. On by udělal cokoliv jenom proto, abych se držela dál od Harryho. Ani nevím proč má s ním problém. "Proč vlastně nesnášíš Harryho?" "Máme jiné způsoby a zvyky. V prvním ročníku jsem se s ním chtěl bavit, hnusně mě odmítl." Řekl a já viděla smutek v jeho očích. Šla jsem k němu a objala ho. "Určitě k tomu měl své vlastní důvody, nic si z toho nedělej." Řekla jsem a pohladila ho po zádech. "To je jedno...jdeme?" "Jo." Draco mě chytil za ruku a vedl mě do velké síně. Když jsme vešli dovnitř, všichni se na nás překvapeně podívali. Asi vím proč, ještě před chvílí jsme byli nepřátelé a hádali se. Nikdo by nečekal, že se dáme dohromady. Nebo ne dohromady, ještě to není oficiální, ale dám mu čas. Sedli jsme si ke stolu. Jsem celkem nadšená, protože večer přijedou Krasnohůlky a Kruval na zítřejší ples. Potom bude týden volno a pak se budou vybírat tři studenti kteří se zúčastní Turnaje tří kouzelníků. Jsem ráda, že to je dobrovolné a ještě k tomu věkově omezené. Například jsem jednou byla v mudlovském světě, mají to tam husté, nepoužívají sovy ale takové malé obrazovky kterým se říká mobily. Prvně jsem si myslela, že to je něco jako noviny, ale když jsme zjistila, co vše to umí, vyvedlo mě to z omylu. Taky jsem byla v kině, je to něco jako velké plátno, na kterém jsou namalované obrázky co se pohybují. Prostě jako obrazy v Bradavicích. Byli jsme na filmu který se jmenuje Hunger Games. Byl to dobrý film, ale od té doby jsem se rozhodla, že i když budu moct, nepřihlásím se do Turnaje tří kouzelníků, protože se to tomu strašně podobá. Vlastně to jsou jako hry o život, vyberou jednu holku a jednoho kluka z každého kraje a ti jsou do arény, kdo přežije, ten vyhraje.  Toď vše. I když přežít tam není úplně lehké slovo.