Co kdyby... [DOKONČENO]

32.

Draco mě něžně zvedl a nesl směrem ke koupelně. "Jak víš kde je koupelna?" "Trošku jsem to tu zmapoval." řekl a mě bylo jasné proč. Když mě odnesl až do koupelny, položil mě na zem a podíval se na mě. "Jsi tak nádherná." řekl a já se zasmála. "Ne, ale vážně." "Jo, jo." uchechtla jsem se. Chvíli jsme jen tak stáli a dívali se na sebe, ale pak jsme to už nevydrželi a vrhli se na sebe. Začala jsem se svlékat a on taky. Je mi jedno, že mi je jen 14, přestože jen, je lepší udělat něco takového s Dracem, než z princem dokonalým, vybraným mou matkou. Draco rychle pustil vodu, která byla snad nejvíc horká, ale mně to bylo jedno. On mě nadzvedl a tak se to stalo. My dva, sprcha, bum. No, takhle jsem si své poprvé nepředstavovala ale je to ještě lepší, než všechny mé představy. Byla jsem natlačena na zdi a on mě pevně držel. Nohy jsem měla omotané okolo jeho těla, on mi jemně líbal krk a já hlasitě vzdychala. Nevydal ani hlásku, vše to v sobě držel, za to já jsem tam skoro křičela. Líbal mě strašně dravě, zrychloval a zrychoval, kousal mě do rtu a já si to celé užívala. Vše to zní nechutně, že? I mě to zní hrozně a nevkusně, ale v tu chvíli jsem věděla, že to je super a nepřišlo mi to ani trochu špatné a už vůbec ne nechutné. Když přestal, jemně mě položil na zem, jenže mně se podlomily nohy, rychle mě chytil a zasmál se. "Vidím, že jsem odvedl dobrou práci." řekl a tím se pochválil. "To teda jo, ale teď mi prosím pomoz." řekla jsem a zasmála se. Draco mě usušil, oblékl mi spodní prádlo, jeho košili a odnesl mě do postele. "Počkej chvíli." řekl a odešel ještě obalený v ručníku. Po chvíli přišel a měl na sobě pyžamo. "Neříkej mi, že jdeme tak brzo spát." řekla jsem a podívala se na něj. "Co bys chtěla dělat, chceš druhé kolo nebo co?" zeptal se a já přikývla. "Prosím tě, pak bys skončila jako invalida na vozíku."  řekl a já se zamračila. "To není pravda!" bránila jsem se. "Chceš se vsadit?" zeptal se a já se na něj podívala. "Radši ne." "Tak vidíš." "Ale i tak nechci jít spát, vždyť je poledne!" "Hele, první počkáme, než budeš moct chodit a pak, pak se domluvíme." řekl a já se zamračila nad tím, jak mi furt opakuje, že nemůžu chodit, i když to je pravda. Lehl si ke mně a já se k němu přitulila. "Malfoyi, já tě asi miluji." Plácla jsem. "Já tebe taky Evansová." zašeptal mi do ucha a já okamžitě odpadla. Jediné co si pamatuju bylo, ten super pocit z toho, co se stalo a to mi v tu chvíli bohatě stačilo.

Tvůrce: Doufám, že to není moc xdd a že se vám to líbí. ;)