A Piece of Art

ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ

Dante se smál. Pořádně nevěděl, čemu vlastně, ale něco na tom, že na plátno omylem vymáčkl veškerý obsah své oblíbené tmavě zelené akrylové barvy, mu připadalo nesmírně směšné.

Asi před třemi hodinami před sebe postavil těžký terakotový květináč s jednou ze šlechtěných palem z Ikey a zapřel o něj to největší plátno, které pod svou postelí našel. Ráno (spíše v poledne) se probudil s jakousi mlhavou podobiznou v hlavě, kterou měl potřebu okamžitě zvěčnit v barvách.

Seděl na koberci ve svém obýváku, vlasy měl stažené dozadu černým šátkem a kromě spodního prádla na sobě nic neměl. Ze sterea hrálo album skupiny Fleetwood Mac, kolem něj ležela spousta tub s barvami (vyschlými, otevřenými i zavřenými), slepené štětce a dva hrnky – jeden s vodou a druhý s čajem, Dante si však nemohl vzpomenout, který je který, a štětce namáčel do obou.

Pod konferenčním stolkem našel stoh novin a ze článků, které se mu líbily, si vystřihoval spirály, které pak pomocí barvy přilepoval přímo na plátno. Lepidlo doma nenašel. Vlastně ho ani nehledal.

Prolistoval další číslo, tentokrát dva týdny staré, a nahlas zaklel, když zjistil, že některé články jsou označeny svítivě zeleným zvýrazňovačem a opatřeny hustě popsanými nažloutlými lepíky. Noviny zase složil a hodil za sebe.

Pak si vzpomněl na barvu, která se stále v podivně vypadajícím tvaru držela uprostřed jeho výtvoru, popadl štětec a mezi novinové spirálky začal malovat spirály zelené. Nebral ohledy na to, že mu barva cáká do obličeje, tiše si pobrukoval a hýbal při tom rameny.

Jakmile byl hotov, dílo si zamračeně prohlédl, rozhlédl se kolem sebe a fanaticky začal brát do ruky každý odstín zelené, na který narazil. Světlou barvou pak kompletně zabarvil již téměř dokončený obličej, jeho pozornost ovšem náhle odvedla tuba purpurové barvy. Vymáčkl ji na paletu a začal s ní malovat pozadí.

Zaposlouchal se do právě hrající skladby Dreams a zdálo se mu, jako by jednotlivé verše cítil proplouvat svou myslí. Štětec s vrstvou barvy si strčil za ucho a nemotorně se postavil na nohy. Podlaha se s ním na moment zhoupla, což ho opět rozesmálo. Na špičkách prošel skrze vytahané barvy do kuchyně a postavil vodu na čaj. Vlnil hrudníkem a se zavřenýma očima nehlasně zpíval slova textu společně se Stevie Nicks. Sledoval bublinky stoupající za průhledem se stupnicí a absolutně ignoroval, že varná konvice bliká a pípá.

Píseň dohrála a on se překvapeně narovnal. Při pohledu na připravený hrneček si vzpomněl na horkou vodu a čaj zalil. Pak se ovšem vrátil do obýváku, přetočil skladbu zase zpátky na začátek a schoulil se do klubíčka do proutěného závěsného křesla. Přimhouřenýma očima sledoval, co se mu podařilo na plátně vyvést tentokrát.

Popravdě totiž ten portrét už počtvrté kompletně přemaloval. Stále s ním nebyl spokojený a jeho původní představa dávno zmizela mezi hromadou dalších myšlenek.

I na tom ovšem nejspíš měly podíl dva špačky od jointů, které zapíchl do černé barvy na své paletě.

Nechápal, jak se možné, že mu ten obraz tolik připomíná Arthura. A proč má hned vzápětí pocit, že tu podobiznu vůbec nepoznává.

Pokojem se stále linul zápach spálených vaječných rolek z předvčerejší večeře, které se neúspěšně za Arthurovy pomoci přes telefon pokoušel připravit. Dokonce měl možnost pozdravit jeho rodiče – ten fakt mu i druhý den vyvstával na mysli jako něco naprosto nereálného.

„Nemohl jsi mě aspoň varovat?" ptal se ho, když se mu podařilo celkem přesně následovat jeho instrukce, jak spálené rolky vyhodit do koše.