A Piece of Art

ČTRNÁCTÁ

Bylo to snad poprvé, co se sám od sebe probudil před jedenáctou. I když ještě chodil do školy, musel spoléhat na zazvonění budíku, nebo lépe – Quentina. Nad městem ještě ležel mlhavý opar a všechno bylo podivně ospalé a líné. Posadil se, opřel se o zeď za sebou a za hlavu si dal polštář. Na lapači snů se uhnízdil drobný pavouček a mezi pavučinou ze šňůrek, korálků a peříček si střádal svou vlastní síť. Dante ho chvíli pozoroval, jak se houpe na vlákně sem a tam, pak však svůj zrak obrátil k Jimu Morrisonovi na protější zdi.

„Jsi mu podobnej!" trval na svém Max snad od doby, co se poznali. Dante si stále myslel, že to říkal jen proto, že věděl, že zbožňuje The Doors.

„Vidíš, jak se šklebím?"

„Šklebíš, nešklebíš, jsi Morrison."

Dante se zamračil, obrátil se k němu zády a naklonil se zpátky k prasklému zrcátku s rozmazaným telefonním číslem vyvedeným červenou rtěnkou. „Nemel kraviny. Mám hubu jak Jagger zkříženej s Joaquinem Phoenixem!"

A Max se začal smát. Zapnul si poklopec roztrhaných džínů, otočil upatlaným kohoutkem a opláchl si ruce.

„Nezapomeň, kdo je Jagger," usmál se vševědoucně a pro jistotu si dvakrát poklepal prstem na spánek. Dante protočil oči.

„Rozhodně ne Morrison."

„Tak nezapomeň, kdo je Joaquin Phoenix," navrhl Max.

„Rozhodně není hezčí než River Phoenix."

Zaúpěl, odstrčil Danta od zrcadla a mokrýma rukama si začal upravoval světlé vlasy. „Jsi ztracenej."

Počmárané a ve spodní části prokopnuté dveře do umýváren se prudce otevřely a dovnitř nakoukl Charlie. Pod očima měl silné oční linky. „Co tu kurva pořád děláte? Za pět minut začínáme!"

„Nechal jsem si doma lak na vlasy," vysvětlil věcně Max, zatímco pozoroval Charlieho v zrcadle. Ten protočil oči, ukázal si na neviditelné hodinky na zápěstí a zase zmizel.

„Nechci tu hrát," ozval se tiše Dante, Max sebou trhl a otočil se k němu, ruce stále ve vlasech.

„Co?"

„Chci hrát v The Moore, chci hrát v Crocodile," řekl, opřel se zády o loupající se zeď a zachmuřeně si prohlížel špičky kožených bot. Koupil si je před rokem s Quentinem v Nordstromu ve Westlake Center.

Max mu položil ruku na rameno a usmál se. „Taky tam jednou hrát budeme. Jen ne dneska. A možná ani příští týden. Ale budeme tam hrát, to ti slibuju."

Dante se mu zadíval do velkých světlých očí. Max pootevřel ústa.

„Popřeješ mi hodně štěstí?" zeptal se.

Dante ho chytil za ruku, která mu nečinně visela podél těla, stoupl si na špičky a jemně se otřel svými rty o ty Maxovy. „Zlom vaz, Maxi."

„Ty taky, Dante."

Dante se zvedl z postele, ušklíbl se na Jima Morrisona a uvařil si černý čaj s citronem. Z pokoje si přinesl zesilovač a basovou kytaru, zapojil ji, ze skříně vyhrabal pár měsíců prošlé balení Reece's Pieces a posadil se s nimi na perský koberec v obýváku. Na povrchu už měly poněkud odpudivý šedivý povlak a byly podivně měkké, ale chutnaly dobře a on je zapil čajem. Spálil si při tom jazyk.

Postupně zahrál všechny písně Creedence Clearwater Revival, na které si dokázal z hlavy vzpomenout – když si přesně nevybavil akordy, pokoušel se improvizovat – a po bezmála dvou hodinách se mu podařilo nejen popraskat všechny staré boláky na prstech, ale rozseknout si palec. V koupelně našel staré pomačkané balení náplastí, palec si oblepil a z rozmaru na béžovou bandáž nakreslil rozšklebeného smajlíka.