A Piece of Art

TŘICÁTÁ PRVNÍ

Okna třetího patra budovy Cristalla byla podle Dantova odhadu zhruba deset metrů nad zemí. Když ale seděl s jointem mezi prsty na parapetu, zdála se mu ta výška absurdní. Klidně to mohlo být mnohem míň. Toužil okno otevřít pořádně, ale měl smůlu. Mohl ho vysunout jen pár desítek centimetrů, takže tudy akorát prostrčil jednu nohu a nechal ji viset dolů podél budovy. Venku muselo být těsně nad nulou, protože se mu na obnaženém lýtku okamžitě zježily všechny chlupy. Měl dojem, že mu z chodidla klouže pletená ponožka, ale při každém pohledu ven se přesvědčil, že si s ním jen pohrává zkouřená mysl.

Na rozhrabané posteli ležela jeho elektrická kytara, na kterou ještě před hodinou hrál, aniž by ji zapojil do zesilovače. Na koberci ležel převrácený šuplík, který v afektu vytáhl z nočního stolku, aby mohl v serepetičkách a bordelu, který v něm ukrýval, najít skrytou zásobu trávy.

Probudil se až nepřirozeně brzy – v pokoji ještě panovala tma a Jim Morrison se na něj z plakátu podivně šklebil. Musel se přetočit na bok, aby mu nemusel čelit, ale usnout už se mu nepodařilo. Možná i proto ho zničehonic přepadla taková chuť se zhulit. Většinou bral marihuanu jen jako laskonku nebo příjemnou obměnu za tabák.

V půl osmé mu někdo zaklepal na dveře. Věděl, že zbytek obyvatel bytu už byl vzhůru, přestože neslyšel nikoho mluvit. Poznal ale, že někdo zapnul rychlovarnou konvici. Cinkal při tom hrnečky a poté si došel na záchod.

Houkl, ať dotyčný vstoupí.

Nemusel se ohlédnout, aby věděl, že vstoupil Arthur. Aniž by něco řekl, dveře za sebou zase zavřel, a přistoupil k němu. Na parapet položil hrneček s černým čajem a borůvkový muffin a se zkříženýma rukama se opřel o stěnu.

„Dobrý," kývl na něj Dante. Naposledy si potáhl z jointa, vydechl mu dým do obličeje, a vajgl vyhodil z okna. Zmrzlou nohu protáhl škvírou zpět dovnitř, seskočil z parapetu a natáhl se na znak na postel vedle kytary.

„Za chvíli jedu do školy," řekl Arthur. Na nose mu seděly brýle a zpod univerzitní mikiny mu čouhal límeček žluté košile. A Dante musel protočit oči. Protože kdyby ho neznal, předpokládal, že by ho potkal v gay klubu na Capitol Hill.

A než si stihl promyslet, co říká, zakňoural: „Nevyznám se v tobě, Arte."

Nechápavě si ho prohlédl a ruce spustil podél těla. „Cože?"

„Jsem zhulenej," zamumlal a přetáhl si přes obličej polštář.

Postel se trochu zhoupla a on poznal, že se k němu Arthur posadil. Prsty přejel po strunách elektrické kytary. Slabě se rozehrála a on si vzpomněl, jak spolu seděli u piana a učili se stupnice. Tenkrát voněl po žampionech a Danta přepadlo nutkání zjistit, jak voní dnes ráno. Možná by poznal, co měl k snídani.

„Robin se ptala, jestli bys ji mohl vzít do města. Třeba na nábřeží, myslím, že by se jí tam mohlo líbit."

„Dobře." Rozhodl se, že si na své odpovědi bude dávat větší pozor. Nepotřeboval sebe ani Arthura hned po ránu něčím rozhodit.

„Nemusíš ji tahat nikam do muzea nebo co já vím, prostě..."

„Dobře."

„Tak jo," řekl po chvíli a zvedl se. „Myslím, že se vrátím brzy. Kdyžtak vás najdu někde ve městě."

Neodpověděl. Slyšel, jak zavřel okno. Do té doby mu ani nedocházelo, jaká je v pokoji zima. Přešel pokoj a vzal za kliku. Dante ho pozoroval koutkem oka.

„Víš, já se v tobě taky nevyznám," prohodil tiše, a bouchl za sebou dveřmi.

Dante popadl polštář a mrštil s ním proti zdi.