PRVNÍ

1.2K 104 32
                                    

Z obrovských reproduktorů pod nástěnnou televizí se nahlas linuly tóny skladeb z alba Are You Experienced, všechna okna byla otevřená a z ulice se ozývalo troubení aut. Venku pršelo a obloha byla zatažená. Možná proto Dantovi trvalo dvě hodiny vyhrabat se z postele. A možná i proto teď seděl v proutěném závěsném křesle zabalený v pruhované dece a kouřil jointa.

Obývák byl jediným místem na světě, kde se Dante opravdu cítil být jako doma a sám sebou. Někdy z rozmaru přespával na pohovce zamotaný do dek a s několika polštářky pod hlavou. Všechny šmouhy a praskliny na bílém nátěru zdí se skrývaly za neúměrným množstvím plakátů – některé se trhaly, jiné již časem vybledly – dřevěné parkety krylo několik přes sebe hozených prošlapaných perských koberců z blešího trhu na Pioneer Square a knihovnu tvořily z jedné poloviny keramické květináče se sytě zelenými rostlinami, z druhé samostatné přihrádky na cédéčka, kazety a LP desky. A že jich nebylo málo.

Hned poté, co se rozkoukal a chvíli brnkal na kytaru, se vrhnul na úklid. Kuchyň se mu podařilo jakžtakž zkultivovat. Na stole sice stále ležely elektronické varhany a nechávaly tak jen polovinu stolu volnou, ale byl to pokrok. Tedy, nechal tam roztahané své noty, takže sedět a jíst jako normální člověk se dalo jen na jedné židli. Ale z okenní římsy zmizely všechny špinavé hrnky od čaje, všechno nádoby ze dřezu se mu zázrakem podařilo narvat do myčky a kuchyňskou linku utřel navlhčeným hadříkem. Pak se přesunul do obýváku, aby na pohovce srovnal všechny polštáře a našel tak všechny kousky špinavého prádla. Ale když srovnával knihy a časopisy rozházené po podlaze alespoň do stabilních komínů, všiml si na stole zapomenuté ubalené trávy a úklidu musel dát na pár desítek minut sbohem.

Poslední dva týdny k sobě zval všechny, kteří reagovali na jeho inzerát na sociálních sítích i v ulicích: Znuděný muzikant amatér hledá spolubydlící/ho do bytu 3kk v komplexu Cristalla v Belltown. Pod to samozřejmě nezapomněl napsat své kontaktní údaje a, co je hlavní, směšně nízkou cenu za nájem. Nešlo o to, že by snad potřeboval pomoc s placením nájmu (právě naopak, velkou část spláceli jeho rodiče), nebo že by chtěl konečně najít smysluplné využití pro druhou ložnici. Ona už využití měla, a podle Danta bylo dostatečně smysluplné – místnost momentálně patřila jeho pianu a několika malířským stojanům, pro které sice bylo v obývacím prostoru místa dost, ale Dantovi se líbila představa soukromého ateliéru. I toho se však hodlal pro nového spoluobyvatele vzdát.

Pravda se totiž skrývala v inzerátu samotném. Znuděný. Dantovi nestačily koncerty v Centralu a dalších klubech, už mu nestačily ani večery v barech na Capitol Hill a gay klubech v okolí Pioneer Square. Občasné interakce s Dunhamem už mu nepřinášely tolik potěšení jako dřív a nepomohly tomu ani hádky a rozepře se sousedy kvůli jeho zvyku hrát na klavír ve dvě hodiny ráno. Potřeboval nějaké rozptýlení, díky kterému by se doma neuchyloval k balení trávy a tančení uprostřed pokoje. Chtěl zjistit, jestli je vážně tak nesnesitelný, že by s ním nikdo nedokázal vydržet v bytě déle než dva týdny, jak mu všichni říkali. Chtěl změnu.

Co se za ty dva týdny v roli realitního agenta naučil, bylo to, že všechny odrazuje nepořádek. Dantovi přinášel do života jistý pocit jistoty, potvrzoval mu jeho existenci i to, že život není ideál. Rozhodl se však, že navenek může zkusit působit alespoň trochu spořádaně a své já naplno projevit až později. Protočil nad sebou oči a povzdechl si. Vajgl vyhodil z okna, s velkou nechutí se zvedl z křesla a v rytmu písně May This Be Love se protančil do kuchyně. Postupně zavřel všechna okna a letmo pohlédl na hodiny. Zaklel. Potenciální oběť jeho života se měla dostavit během patnácti minut. Nad tou myšlenkou se pobaveně ušklíbl.

Tanečním krokem zaplul do své ložnice a z otevřeného šatníku v podobě tyče na ramínka zavěšené na stěně si vybral tmavě zelenou volnou košili a jediné černé tepláky, které v sobě ještě neměly díry. V koupelně si v rychlosti vyčistil zuby, rezavé vlasy po ramena stáhl černým šátkem, aby mu nepadaly do očí a nakonec se pokusil najít odlakovač, aby se zbavil zbytků černého laku na nehtech. Bohužel, lahvička byla prázdná a on nad tím s posledním pohledem na oloupaný lak mávl rukou.

A Piece of ArtKde žijí příběhy. Začni objevovat