A Piece of Art

TŘICÁTÁ

Čtvrteční pauzu na cigaretu jen nerad trávil ve společnosti Lennon. Nejen, že se pokusila vecpat na večeři, kterou měl strávit výhradně se sourozenci DeLuca, navíc neustále mluvila o tom, že by spolu měli co nejdříve někam vyrazit.

Kromě toho při pohledu na obrazovku mobilu zjistil, že Eames mu během těch pár hodin, které strávil přípravou perníkových latté, napsal zprávu, za co je vděčný. Zaskočila mu slina, a zatímco stál proti Lennon na chodníku, musel se hlídat, aby nezačal přemýšlet o tom, co mu odepsat. Odkašlal si a mobil raději strčil do kapsy, nepotřeboval s Lennon řešit svou schopnost ovládat se. Neschopnost, přesněji.

„Vážně, Dante, a slibuju, že s sebou nevezmu Chrissy," pokračovala ve svém přemlouvání, aby s ní šel v sobotu do klubu.

Čelo se mu zkrabatilo: „Která je Chrissy? Ta s velkýma prsama?"

„Ne, to je Julie," protočila oči.

„Tak tu taky neber, pořád na mě divně zírá."

Nechápavě se uchechtla: „Tobě vadí pozornost?"

„Její mi vadí. A nejsem zrovna do..." rukama naznačil poprsí. Lennon mu dala ránu pěstí do ramene.

„Myslela jsem, že Chrissy ti vadí víc," řekla. „Stejně mám pocit, že všechny budou u rodičů."

„Nevím, která to je."

„Jednou na sobě měla tričko s logem Queen a ty ses hrozně nasral, když ti řekla, že je vlastně moc neposlouchá."

Dante se znechuceně zašklebil: „Jo tahle slepice."

Protočila oči a potáhla z elektronky. „Ne každej je prvotřídní hipster jako ty," řekla po chvíli.

„Tak znova," chytil se za kořen nosu a ukázal na ni cigaretou, „nejsem hipster. A jestli to řekneš ještě jednou, tak s tebou nikdy nikam nepůjdu."

Mlaskla a zvedla ruce nad hlavou. „Prostě kdyby ses o víkendu někam chystal, tak mi dej vědět. Prosím."

Vytáhl obočí a potáhl z cigarety. „Takže bys někam šla i s mýma kámošema?"

„Jako do nějakýho gay klubu?" zamračila se. Chvíli sledovala své nalakované nehty, ale pak si povzdechla. „Ale jo. Strašně dlouho jsem nikde nebyla a nechci bejt na Díkůvzdání sama."

„Díkůvzdání je dneska, Lennie."

„A ty mě nechceš u sebe doma na večeři," změřila si ho přimhouřenýma očima. „Tak mě aspoň nenechávej samotnou přes víkend."

Našpulil rty. „Fajn, když někam půjdu, zavolám ti."

„Dík," rozpačitě se pousmála, strčila elektronku do kapsy a zavelela k návratu do práce.

Jakmile zmizela ve dveřích, vytáhl z kapsy mobil, naťukal zprávu ne nepodobnou té Eamesově a s přinucením se myslet na ty desítky espress, které jej ještě čekaly, ji pomalu následoval.

Z práce se utrhl až kolem třetí, za to si však domů odnášel poměrně slušnou várku borůvkových a čokoládových muffinů, které se neprodaly. Odpolední směna byla kvůli svátku zrušena.

Hned po otevření dveří jej do nosu udeřila vůně pečeného masa. Boty úhledně srovnal ke stěně vedle Arthurových conversek a Robininých kozaček, bundu pověsil na háček a... pak si to uvědomil. To ticho, jako by v bytě nikdo nebyl.

„Jsem doma," zvolal, když procházel chodbou, a pak zvedl ruku na pozdrav.

Robin s Arthurem seděli u kuchyňského stolu a o něčem spolu mluvili. Arthur ho pozdravil zpátky a teprve v tu chvíli se otočila i Robin a věnovala mu úsměv. Nemotorně se jí zeptal, jak se má, což tentokrát nerozesmálo jen ji, ale i jejího bratra.