Danta v pondělí ráno probudil vibrující telefon. S klením se pro něj natáhl k nočnímu stolku, a aniž by kontroloval, kdo volá, stiskl červené tlačítko. Mobil pak zahrabal pod polštář, přetočil se na druhý bok a pokusil se znovu usnout – volající se ovšem rozhodl nevzdávat se.
„Spím," křikl do telefonu.
„Už ne," zašvitořil hlas na druhé straně. „Nezapomněl jsi náhodou na svoje rande s Maisie?"
Povzdechl si a posadil se. Prohrábl si zacuchané vlasy a zívl. Bylo moc brzy. „Lennon, nehraj si na dohazovačku."
„Technicky vzato jsi mě jí udělal ty sám, když jsi mě v koupelně prosil, abych tě s ní seznámila," odtušila Lennon a Dante měl chuť ji umlčet prostředníčkem. Měla ale pravdu, na její oslavě, těsně před tím, než se měl rozkrajovat dort, ji zavlekl do koupelny a tiše jí sliboval, že když jej seznámí s Maisie, vezme za ni hned tři ranní směny. Čtyři. Celý týden ranních směn. Lennon nakonec souhlasila.
„Sklapni," zamumlal a nohy přehodil na okraj postele. Prsty se zabořil do vláken koberce a pak se několik dlouhých chvil snažil dosáhnout nohama až na jeho okraj s třásněmi, aby je mohl uhladit a srovnat. Nepovedlo se.
„Je skoro devět, doporučuju, abys zvedl zadek a začal se oblíkat."
„Tvé doporučení bylo zaznamenáno, teď už mě nech," zavrčel.
„Ještě mi poděkuješ."
„Jo, jasně, díky," řekl otráveně a mobil hodil za sebe. Dopadl na zem na druhé straně postele, ale neměl náladu se tím teď stresovat. Kromě toho dopadl na koberec, no ne?
Z ramínka sundal volné zelené tričko s béžovými pruhy a krátkým rukávem, na podlaze našel mezi špinavým prádlem své oblíbené černé kraťasy a přes ramena si přehodil koženou bundu. Pak ho napadlo, že Maisie by z něj asi úplně radost neměla (už na Lennonině oslavě mu zkritizovala boty z pravé kůže) a vyměnil ji za manšestrovou.
V koupelně si bleskově vyčistil zuby, vlasy si párkrát pročísnul prsty a pro jednou je nechal rozpuštěné, a když zjistil, že má ještě chvíli času, vytáhl ze skříňky černý lak na nehty. Rychleschnoucí, hlásil růžový nápis na lahvičce se směšně vysokým uzávěrem.
Po dlouhém rozmýšlení si přes rameno přehodil pouzdro s kytarou a vyrazil z bytu. Zapálil si cigaretu, přes sklo zamával do Starbucks Lennon – byla jako stíhačka, když ji pravidelně neinformoval, co se děje – a pak se vydal po Lenora Street do kavárny Top Pot. Stála na 5th Avenue, byla to moderní prosklená budova plná polic s knihami a mohla se chlubit nejlepšími donuty v celé Americe. Právem.
Maisie na něj houkla z druhého patra, odkud se přes zábradlí dalo sledovat dění za pultem. Vyběhl dřevěné schody zasazené do železné konstrukce, Maisie políbil na tvář a posadil se naproti ní k drobnému dřevěnému stolečku. Kytaru opřel o kovové zábradlí a u číšnice si objednal černý čaj a donut se skořicí.
„Jak se máš?" zeptala se Maisie. Neposedné kudrnaté vlasy měla stažené do culíku a Dante se divil, kde sehnala tak obrovskou gumičku, která je dokázala udržet pohromadě. Nahlas jí ale její dnešní vzhled pochválil. Vzala si na sebe bílé tílko s rolákem u krku a drobnými zlatými šupinkami – Dante okamžitě zaregistroval, že nemá podprsenku – a modré džíny s vysokým pasem.
„Jsem v jednom kole," povzdechl si.
„Máš hodně koncertů?"
Pokrčil rameny: „Zas tolik ne, spíš chci hrát. A nemám dost času."
ČTEŠ
A Piece of Art
Random"Znuděný muzikant amatér hledá spolubydlícího." To Dante Sterling napíše do svého inzerátu, a poté, co po svém obrovském studiovém bytě v samém centru Seattlu provede hned několik neskutečně nezajímavých a odsuzujících zájemců, ho přepadne pocit, že...
