Osmnácté narozeniny byly pro Danta důležitým mezníkem hned z několika důvodů. Zaprvé, a kvůli tomu měl problémy dospat už měsíc před svou oslavou, si konečně mohl sbalit věci a přestěhovat se z domu rodičů do vlastního bytu v Belltown. Přesvědčit matku, aby mu s otcem přispívali na dost krvavý nájem, bylo až překvapivě snadné a Danta přepadla jistá melancholie a pocit ukřivdění. Samozřejmě mohl být více než rád, že v domácnosti neproběhly žádné scény, které by snad mohly rozvířit atmosféru v obecně klidném sousedství Leschi, na druhou stranu by se ve své revoltě proti rodině cítil mnohem líp, kdyby to opravdu revolta byla. V hloubi duše totiž žádné dítě nechce slyšet to, co mu matka řekla jednou v neděli u večeře.
„Našel jsem byt v centru," oznámil doprostřed ticha během konzumace lososa s bramborem.
Jeho matka se natáhla pro sklenici bílého vína. Byla to drobnější žena s plnými křivkami. Rezavé vlasy – které Dante po své matce hrdě zdědil – nosila stažené ozdobnou sponou na temeni hlavy, prsty jí zdobily zlaté prsteny, kolem krku jí visel drobný křížek a Dantovi vždycky dělalo problém přiznat si, že žena, která způsobně a nastrojeně sedává každý večer v jídelně a ví, který příbor se jak a k čemu používá, zároveň tráví dlouhá dopoledne v zahradě nad záhonem. Jako malý chlapec s ní často obdivoval muškáty na parapetech, jezdil s ní do zahradnictví a tetelil se blahem, když mu dovolila vybrat si květinu podle svého přání a zasadit ji do levého zadního rohu zahrady, který později společně překřtili na Dantův botanický koutek.
Henrietta Sterlingová si vyměnila pohled se svým manželem, který seděl na opačném konci dlouhého lesklého stolu. Po tom vysokém muži s hranatými brýlemi a pleší Dante zdědil pihovatou tvář, kterou tak nenáviděl. Alespoň jej ale nečekala budoucnost bez vlasů, jak si často v hlavě připomínal. Na rozdíl od Quentina, kterému už v mládí vlasy ustupovaly z vysokého čela, a kdykoli někdo z rodiny udělal poznámku ke dni, kdy se probudí bez jediného vlásku, ohrnul nos a po zbytek dne nepromluvil. Kdyby tak věděl...
„Chtěl bych se tam přestěhovat," pokračoval, když se ani jeden z nich neměl k reakci.
Matka dopila víno z vysoké sklenice na stopce a obrátila se k synovi. „Asi to bude nejlepší."
A možná i to ho vyburcovalo hned po komorní oslavě ve společnosti rodičů a několika příbuzných, kteří však samozřejmě vůbec nepřijeli kvůli Dantovi, zamířit do centra Seattlu. Původně byl domluvený s ještěrkami, že přijede na Bainbridge Island, cosi mu však napovědělo, že ještě lepší, než se pak vrátit domů totálně ztřískaný, by bylo nastoupit další ráno do obýváku nejen se značným množstvím alkoholu v krvi, ale navíc i s tetováním.
Dante obecně svou nezletilost neřešil, vždycky se našel nějaký způsob, jak si sehnat alkohol, trávu i vstup do mládeži nepřístupných podniků, ovšem v případě tetovacích a body salonů to bylo něco jiného. Ať totiž v Seattlu a okolí hledal, jak chtěl, nenašel nikoho, kdo by byl ochotný si ho posadit do křesla. Jeden čas dokonce uvažoval, že by zavítal do nějakého pochybnějšího podniku, ale přeci jen se nejednalo jen o obrázkovou tetovačku z hračkářství, a za značného rozmlouvání z Maxovy strany si to nakonec rozmyslel.
Teď ale nastala perfektní příležitost, přestože si bolestivě uvědomoval slib, který si navzájem ještěrky daly – jejich prvním tetováním bude ještěrka, jak ji Dante ledabyle načrtl na koleni. Vždyť už měli i vybraný salon.
A právě tam Dante zamířil. Byl to podnik, který se podle Isaacových slov specializoval na cokoli, co zahrnovalo bodání jehlou do těla. V zamřížovaných oknech visel neonový nápis s názvem salonu a několik plechových květináčů s kaktusy. Otevřel těžké dveře s pozlaceným madlem a vstoupil do drobné místnosti, která zřejmě sloužila jako čekárna a recepce. Za dřevěným otlučeným stolkem seděla dívka s vyholenou hlavou, několikrát propíchanýma ušima a vytetovanými růžemi na krku. Vzhlédla a věnovala mu úsměv. V kožených sedačkách naproti u cihlové zdi nikdo neseděl a Dante si tak mohl nerušeně prohlédnout několik plakátů vyobrazujících nejpopulárnější tetování, náčrt ucha se všemi možnými piercingy a nakonec certifikát.
ČTEŠ
A Piece of Art
Random"Znuděný muzikant amatér hledá spolubydlícího." To Dante Sterling napíše do svého inzerátu, a poté, co po svém obrovském studiovém bytě v samém centru Seattlu provede hned několik neskutečně nezajímavých a odsuzujících zájemců, ho přepadne pocit, že...