A Piece of Art

DVACÁTÁ DEVÁTÁ

Dante si zpíval společně s Johnem Fogertym, vlasy měl stažené gumičkou do culíčku na temeni hlavy, a umýval záchod. Už vysál v obýváku i kuchyni a vypral všechno ložní prádlo v prádelně ve sklepení domu, a s podivem zjistil, že ho domácí práce neotravují tolik, jak si vždy nalhával.

Ten den si speciálně vzal ranní směnu, aby mohl odpoledne v bytě uklidnit a připravit se tak na příjezd Arthurovy sestry. Hned jakmile ho Lennon pustila, zašel na Pike Place Market pro svazek květin, koupil čerstvou rybu – Arthur už dva dny básnil o skvělém rybím rizotu, které Robin uměla – a nakonec zašel nakoupit podle seznamu na slavnostní večeři.

Neúspěšně se snažil Arthura přesvědčit, že péct krocana se šťouchanými bramborami, nádivkou a brusinkovou omáčkou jen pro ně tři nemá smysl, Arthur však zatvrzele odmítal přistoupit na jeho nápad objednat si místo toho pizzu. Tvrdil, že by to bylo zneuctění svátku a americké kultury všeobecně – proti čemuž upřímně Dante vůbec nic neměl a možná i proto Arthurovi jen těžko věřil, když se jej snažil přesvědčit, že není žádný zaslepený texaský patriot, jak ho osočil.

„Víš, byla to taková poslední večeře," trval na svém Dante, když mu dříve toho dne dělal ve Starbucks kávu.

Arthur se zatvářil nechápavě: „Jako poslední večeře Ježíše?"

„Ježíš je pohostil a oni ho zradili."

„Co... vysvětli mi, kde máš tu podobu s Díkůvzdáním," požádal jej.

Dante pokrčil rameny. „Původní obyvatelé naučili kolonisty pěstovat brambory a oni je na oplátku několik století utlačovali. A opovaž se říct, že to není to samý, protože já vím, že je."

Nedokázal se ubránit smíchu, což Danta potěšilo, navenek to však nehodlal dát na sobě znát.

„Nevěděl jsem, že tak prožíváš prodání Krista," dostal ze sebe Arthur.

Protočil oči: „Tady vůbec nejde o Krista, mluvíme o tu o indiánech!"

„Jasně," zakroutil hlavou Arthur, popadl kelímek se svým jménem, mávl na Lennon a zmizel.

Zašklebil se na sebe ve vyleštěném zrcadle a s nadávkami si stáhl gumičku z vlasů. Přemýšlel, co by mu řekla matka, kdyby ho viděla – chromované kohoutky ve sprše i v umyvadle se blýskaly, uklidil si poházené boty v chodbě, a dokonce vynesl koš. Nad představou šokovaného výrazu Henrietty Sterlingové se rozesmál, spláchl a v umyvadle vypláchl špinavý hadr.

Převlékl se do čistých kalhot, tmavě zelené tričko si zakasal, a nakonec otevřel všechna okna, aby z bytu vyvětral pach čistících prostředků. Stůl se nadále jako obvykle schovával pod štosy Dantových not a Arthurových učebních materiálů, ale kuchyň zářila novotou, nikde se nepovalovalo špinavé nádobí ani kusy oblečení a jemu to přinášelo dosud nepoznaný pocit uspokojení.

Odněkud z ložnice zaslechl vibrování svého mobilu – volal Arthur.

„Uklizeno, jsme připravený i na návštěvu anglický královny," oznámil mu nadšeně do telefonu.

„To je skvělý, Dante, ale já se neutrhnu ze školy."

„Cože?"

Arthur si povzdechl, skoro před sebou viděl, jak si sundal brýle a tiskne si kořen nosu. „Dneska je schůzka přispěvatelů do novin a já tam musím jít. Nemělo by to trvat dlouho, ale nestihnu pro Robin dojet. Dante... samotnou ji posílat metrem nechci."

„To je jasný," horlivě přikyvoval a už stál v předsíni. Mobil pevně sevřel mezi ucho a rameno a nazul si boty. Z věšáku popadl flanelovou košili a manšestrovou bundu, přehodil si je přes loket, z poličky sebral klíče a cigarety a vyběhl na chodbu. „Pošli mi čas příletu a terminál, já ji vyzvednu."