A Piece of Art

TŘICÁTÁ ŠESTÁ

Za okny byla stále tma, když seděl zabalený v pruhované dece naproti Arthurovi u jídelního stolu a upíjel přímo z krabice mandlové mléko. Pohrával si s korálkovým náhrdelníkem na nahé hrudi a ani se nesnažil skrýt červené znaménko, které se mu vyjímalo pod čelistí.

Arthur naproti němu nevypadal připravený na nový den. Vlasy mu trčely do všech stran, pod očima měl temné kruhy a kdykoli zívnul, brýle mu sjely na nose o kousek níž. Jen co usrkl ze své ranní instantní kávy, spálil si jazyk a polil vytahané šedivé triko s vybledlými podobiznami Toma a Jerryho.

„Jdu se obléct," zamumlal.

„Radši si neber nic světlýho," houkl na něj Dante, a zatímco byl Arthur ve svém pokoji, ještě jednou otevřel konverzaci s Eamesem na Messengeru.

Eames: Oficiálně začínám sbírat limitovanou kolekci Dante Sterling. Mám tvůj rolák a nehodlám ho v nejbližší době vrátit.

Dante: Věřím, že se bude skvěle vyjímat s mým spodním prádlem.

Eames: Už mi chybí jen kalhoty a boty. Připomeň mi, jaká je výherní cena za posbírání všech kousků?

Dante: Boty nedostaneš, na ty jsem moc háklivej.

Eames: Řekni cenu a já uvidím, co všechno jsem ochotnej pro to udělat.

„Co budeme dělat k večeři?" ozvalo se mu náhle za zády a on mobil rychle zase zamkl. Nepotřeboval, aby Arthur náhodou zahlédl jeho odpověď.

„My?" zasmál se nechápavě. Arthur protočil oči a tentokrát mnohem opatrněji se napil ze svého hrnku. Dante našpulil rty. „Něco vezmu cestou z práce. Nějaký speciální přání?"

„Potřebujeme nakoupit," povzdechl si Arthur.

„Fajn, někde se stavím. Napiš mi, co budeš chtít."

Zarazil se. Chvíli zíral do Dantova usměvavého, bezstarostného obličeje, a nakonec vytáhl obočí. „Jsi ještě opilej?"

„Co?" rozesmál se. „Ne. Ne, já..."

Arthur mu věnoval pobavený pohled a zakroutil hlavou. „Jestli máš po rande s Eamesem vždycky tak dobrou náladu, prosím, choď s ním ven častěji."

„Nebylo to rande." Dantův výraz ztvrdl.

„Tak cokoli, co to bylo."

Dante mlčky sledoval, jak si bere z mísy na lince poslední měkké jablko a strká ho do batohu pověšeného za poutko na židli.

„Stavíš se odpoledne v kavárně?"

„Vlastně jo," řekl a zvedl hlavu. „S Dannym, Ellen a Kylem se chceme domluvit na ten projekt."

„Bože, oni jsou stejně posedlí jako ty!"

Arthur nepatrně zrudl. „Asi do jedný jsme vymýšleli témata."

„Do jedný ráno? Zbláznil ses?" zvolal Dante a vykulil oči.

„Říká ten, co se vrátil domů... v kolik ses vlastně vrátil?"

„Asi v pět," protočil oči Dante. „Ale moje náplň toho času aspoň nebyla příprava do školy!"

Arthur se pobaveně usmál: „A jseš si jistej, že je to lepší?"

„Jestli je sex lepší než škola? Arte, opravdu chceš vést tuhle konverzaci?"

Povzdechl si a vyčistil sklíčka brýlí lemem červeného trička. Ze stolu sebral pár fólií s papíry, z parapetu notebook a všechno nacpal do batohu. Přes hlavu si přetáhl svetr a zmizel v koupelně.