A Piece of Art

ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ

Sněžilo. Ani sůl a štěrk už nedokázaly chránit chodce na namrzlých cestách a Dante musel Lennon držet za ruku, když spolu šli za roh kavárny na ranní cigaretu před směnou.

„Myslela jsem, že sem nedojdu!" stěžovala si a přes hlavu si přetáhla kapuci s umělým kožíškem. Na nohách měla kozačky na nízkém podpatku. „A už vidím, jak se odpoledne z toho kopce zabiju. Někdo mě sebere, naporcuje a hodí mě na led mezi ryby."

„Kolikrát ti mám říkat, že na Pike Place Market žádný divný lidi nejsou?" zakroutil hlavou Dante.

„Dovnitř prostě sama nevstoupím, k tomu mě nikdo nedonutí," trvala na svém a šlehla po Dantovi nehezkým pohledem, když viděla, jak protočil oči. „Mlč, jsi chlap."

Zvedl ruce nad hlavu. „O pauze ti do podrážek zapíchám hřebíky. Nebo tě doprovodím, jak chceš."

„A pojedeš se mnou a doprovodíš mě až domů?" zeptala se podlézavým hlasem.

„A vynesu tě v náruči až do čtvrtýho patra, třeba," odsekl a vykulil oči, když na něj zamrkala. „Zapomeň. Když se vracíme v noci z klubu, tak s tebou dojdu až k baráku, ale tohle je jenom námraza, Lennie. Nejsi z cukru."

„Jestli si zlomím páteř, budeš mě mít na svědomí," mlaskla a udělala poloviční dřep, zřejmě aby se zahřála. „Mimochodem, u babičky jsem ti zařídila ten svetr. Pošle mi ho poštou."

Vytáhl obočí a odklepl popílek do sněhu. „Jseš si jistá, že jsme v našem vztahu pokročili dostatečně na to, abysme mohli nosit stejný svetry?"

„Ty mě nemiluješ?"

„Tajně chodím tancovat s vedoucí jinýho Starbucks."

Zalapala po dechu. „Je z tý pobočky s pražírnou? Já to věděla."

Dante se rozesmál a ona s ním. Ulice byly stále ztemnělé a oni se shlukli do žlutého kuželu světla pod pouliční lampou. Prohodili pár nadávek na brzké vstávání a protivné zákazníky, než se vydali zpátky do kavárny.

„Tohle je tvoje poslední směna roku, šťastlivče," poznamenala Lennon při pohledu na rozpis směn v šatně.

„Vždyť ty máš poslední zejtra."

„Jo, jenže ranní silvestrovskou směnu jsem svěřila Gině a nevím, jestli jí tak docela věřím. Nejspíš sem ještě pojedu ji zkontrolovat."

Dante vytáhl obočí. „Gině, která tu dělá už třetí rok, nevěříš, ale mně jo?"

Lennon si povzdechla a odvrátila se od zrcadla. „U tebe je větší pravděpodobnost, že něco posereš, to uznávám. Ale nemusím se bát, že mi to neřekneš. Gina se to bude snažit nějak zamaskovat a poslední věc, kterou potřebuju, jsou nějaký zatajovaný průsery."

„Přeberu si to jako kompliment," cukl koutkem Dante. „A až se přesvědčíš, že to tu nepodpálila, tak můžeš rovnou přijít k nám."

„Takže Dante Sterling nepůjde na Silvestra do klubu?" zeptala se a znalecky pokývala hlavou. „Zajímavý."

„Uděláme si klub v obýváku, nakoupím šampus a vodku a cokoli, co piješ," mávl rukou.

„Takže chceš zase Arthura opít?"

Otočil se na ni. „Cože?"

„Co?" ušklíbla se. „Naposledy se přece opil."

„Jo, jasně," zamumlal.

Nevěděl, proč ho to vykolejilo. Nemyslel si přeci, že by Arthur Lennon něco řekl. A i kdyby jí to řekl, co jí do toho bylo? A co do toho bylo jemu, jestli to věděla? Nebyla jeho matka, aby mu říkala, že to není správné, a on nebyl její syn, aby ji poslechl.