Zakázaná Láska

#část32 - Kufr

Doma vycházím do pokoje a na posteli leží nějaká obálka. Adresovaná je mně, takže není moc co řešit. Beru nožík a opatrně ji rozdělávám. Uvnitř je krátký a smysluplný vzkaz, který není podepsaný. Nemám tušení, kdo to poslal.

(Ve vzkazu)
'Zítra, 10:00. Sraz - 17/25 Stail Avenue. Přijeď načas.'

Když to čtu pořád dokola, uvědomuju si, že Stail Avenue, je u Grand hotelu. Jedno je naprosto jistý.

Stefen je zase v NewYorku!

Páni. Ihned otevírám MacBook a otevírám svoji e-mailovou schránku. Rozklikávám okénko 'nový email' a do kolonky 'pro' jsem napsala Stefenovo jméno. Napsala jsem zprávu, ve které jsem se jej tázala, co a jak. Nemusela jsem po odeslání ani moc dlouho čekat. Deset minut na to mi zazvonil telefon.

"Ahoj krásko, hrozně moc se ti omlouvám za tu zkaženenou dovolenou, já..."

"Vůbec se neomlouvej, předpokládám, že jsi vyhrál..."

"O tom se teď nebavme. Věděl jsem, že mi zavoláš a proto jsem tě chtěl o jedno požádat..."

Mé oči pomaly lezly z důlků. Běžela jsem ze schodů dolů snad rychlostí kulového blesku a Stef neustále mluvil do telefonu. Chodbou jsem si to kráčela rovnou na zahradu. Klíč jsem zasunula do zámku a otočila jsem s ním o třistašedesát stupňů. Dveře se otevřely, po mém zatáhnutí za kliku. Stál tam nový kufr, přesně jak mi to Stef řekl do telefonu. Když jsem se vzpamatovala Stef pomalu dokončoval jeho 'řečnický' projev.

"...Takže se sejdeme přesně v deset hodin, před GRAND hotelem. Jo a zabal si víc plavek, na Bora Bora je vedro a budeme tam tři týdny. S tvými rodičemi jsem domluvený a dokonce i s Rose, která ti pohlídá Roxy. Budu se těšit Cher. Miluji tě."

Típl hovor. Pořád jsem stála před tím obrovským kufrem. Zírala jsem na něj. Doslova.

...

V šatně jsem měla většinou všechno úhledně poskládané v komíncích a srovnané na ramínkách. Boty jsem měla hezky naskládané na policích vedle sebe a šperky ve skleněných vytrínách. Avšak po startu do balení, má šatna vypadala spíše jako po výbuchu. Když jsem konečně všechno do kufru naskládala, máma s tátou přijeli z práce. Pozdravila jsem je. Mámě jsem však musela všechno vysvětlovat. Po hodině vykrucování se z hromady faktů, jsem se odebrala do svého pokoje. Dala jsem si sprchu, tentokrát jsem si však nic s nohou naštěstí nic neudělala. Postel jsem neměla ustlanou, zalehla jsem do ní teda tak, jak byla a usnula jsem. Budík jsem měla nastavený na osm hodin ráno. Stejně jsem jej ani nepotřebovala, protože jsem si byla stoprocentně jistá, že mě Roxy probudí.

Ahoj! Názor, názor, názor!! Dobře to dopadlo, jak myslíte, že to půjde dál? Děkuju za votes, reads a kometáře, který mi vždycky vykouzlí usměv. Jste vážně nejlepší čtenářky/čtenáři, jaké si kdokoliv může přát, proto jsem vážně šťastná, že vás mám zrovna já ♥ ♥ ♥ Děkuju vám ještě jednou!

- K