Zakázaná Láska

#část17 - Strach

Slunce zapadalo a měsíc vycházel. Já v jeho teplém objetí jsem se stále třásla zimou. Po půl hodině, jsme jeli domů. Mamka uvařila polévku, vývar myslím. Pozvala Stefa dál, ale on nešel. Dal mi polibek na čelo, pousmál se a odešel. Aww, jak já jsem do něj zblázněná. Když jsem s ním, jako bychom byli jen my dva. On mi dává smysl života, vtip i lásku.

V pokoji jsem s polévkou v žaludku ulehla do neustlané postele. Přivoněla jsem k peřinám, které voněly jeho vůní. Jay se nikdy nevoněl a ani o sebe nijak zvlášť nepečoval. Prostě u něj sprcha a parfém nehráli zrovna hlavní roli. Ale Stef byl.. Byl prostě kluk, kterýho si holka může přát. Večer, jako obvykle, jsme si volaly s Rosie. Bavily jsme se o Stefovi a Brewovi. Brew je mimochodem Rosiin přítel. Hraje s Jayem hokej. Nechápu proč se pořád vracím k Jayovi. Asi mám strach, že se ještě něco stane. Ptala jsem se Rosie co hokej, protože jsem hodně dlouho nebyla. Naposledy s Rosie, než měla chřipku. Řekla, že taky nebyla, ale že Brew jí říkal o Jayovi. Srdce mi v tu chvíli bilo jako o závod.

"Cher? Jsi tam ještě?" Najednou se z telefonu ozval její hlas.

"Ehm... a můžeš mi říct co říkal Ros?" Zeptala jsem se po dlouhé chvíli přemýšlení.

"No, to je právě to. Musíme se sejít."

Rozloučila jsem se s ní potom a zamyslela jsem se nad celkem 'tragickým' koncem našeho rozhovoru. Vzala jsem MacBook a sjížděla jsem stránky jako je meditace, vnitřní klid duše a tak... Vždycky jsem si myslela, že ten, kdo na tohle sází je asi blázen, jenže není. Ono to asi vážně pomáhá.

Ahoj, dneska publikuju malinko dřív, protože mám za chvíli angličtinu, tak aby jste si mohli už počíst. Mám napsanou už i 21. část... Hrozně moc mě to baví. Milionkrát vám děkuju za vaše názory, protože ty mi dávají energii nadále psát! ♥ ♥ ♥

- K