"Prosím probuď se mi, jsem hroznej idiot. Udělal jsem hroznou chybu. Hrozně tě miluju. Prosím..." Stefen propukal v žalostný brek.
Do místnosti vešel doktor. Vypadalo to, jako by spěchal. Nevím. Zřejmě šel zkontrolovat přístroje. Požádal Stefena aby odešel a zavřel za ním následně dveře. To už jsem samou zvědavostí zavřené oči neudržela.
"Á... Krásné probuzení slečno Vaughanová." Pozdravil doktor s úsměvem a začal kontrolovat různé obrazovky, které stály vedle mého nemocničního lůžka.
"Dobrý den a vy jste?" Podívala jsem se na něj zřejmě nechápavým pohledem, protože vypadal zmateně.
"Váš ošetřující lékař, doktor Linwood, těší mě." Usmál se a zapsal si něco do papírů, které držel.
Po chvíli psaní se rozloučil a odešel. Pět minut na jeho odchod vtrhl do místnosti Stefen. Nevěděla jsem, co mám říct ani jestli mu něco chci říct. Byla jsem natolik zmatená, že jsem zapomněla své vlastní jméno. Když Stefen uviděl, že jsem vzhůru, zvýšil tempo své normální chůze a posadil se vedle mé postele na křeslo. Vypadalo celkem pohodlně.
"Cher Vaughanová, toto už mi prosím nikdy nedělej. Proč jsi pod to auto proboha vběhla?" Vytřeštil na mě oči a zmateně si mě začal prohlížet.
Uhnula jsem pohledem a řekla jsem: "Já jsem pod to auto nevběhla. Neměla jsem sebemenší důvod. Jestli si myslíš, že důvodem, který by dokazoval pokus o nějakou sebevraždu nebo co si myslíš že to bylo, jsi ty... Hrozně se mýlíš. Udělala bych to už dávno. Pořád jsem v hloubi duše doufala, že budeš věřit mě a né Jayovi, nebo někomu jinému kdo ti to navykládal. Jedno je jisté. Kdyby jsi mě miloval... Věřil by jsi mě! Tak prosím nedělej, jakej o mě máš strach." Neskrývala jsem značné podráždění v hlase. Zřejmě mi ten dlouhý spánek prospěl.
"Ale Cher... Takhle to není... Já.." Začal se škrábát v zátylku a já poznala, že je nervózní.
"Nezačínej zase s tím tvým 'já'... Nemá to cenu. Nechal jsi mě. Zbaběle jsi mě nechal. Když mě srazí auto, zase jsem ta chudinka, kterou miluješ? Stefene... Opravdu nevím co po mě teďka chceš, ale řadím ti. Nech mě napokoji hned. Dřív než pod to auto skočím úmyslně." Dořekla jsem svůj dojemný, ale zároveň naštvaný proslov a otočila jsem se na druhou stranu.
Spánek na mě doléhal a já už jen slyšela Stefenův pláč.
Ahoj! Kapitola po delší době❤️ Zanechejte komentář, nebo vote, pokud se vám to líbí ❤️ Moc děkuju za to, že to čtete ❤️❤️❤️
- Denisakonen -
ČTEŠ
Zakázaná Láska
RomanceVšichni si myslí, že život je lehký když jste bohatí, ale zdání klame. Láska je slepá a proto si často vybíráme nesprávné osoby. Mám přítele, posuďte sami, jestli je ten pravý. Co se ale stane, když přijde někdo docela jiný a od jinud? Do Kalifornie...
