Zakázaná Láska

#část39 - Déšť

"To nemyslíš vážně, že ne?" Naštvaně jsem se na něho podívala.

"No... V tomhle ohledu bych si srandu moc nedělal Cher. Vím to. Prostě to vím." Řekl chladně, takový předemnou ještě nikdy nikdo nebyl.

"Ty si vážně myslíš, že bych tě podvedla? Já tě miluju Stefene, chápeš to sakra?" Osopila jsem se na něj.

"Promiň, ale jak ti mám věřit? Říkalo mi to víc lidí a ty jsi jedna... Navíc předtím jsme spolu nespali. Třeba ti to chybělo." Jakoby se mnou opovrhoval.

"Nymfomanka nejsem." Řekla jsem mu a pak jsem ještě dodala: "Jestli to tohle to, co chceš... Vždycky tě budu milovat, vždycky." Svižně jsem vyšla ze dveří.

"Cher! Cher!" Slyšela jsem už jen Stefenovo volání, ale už mi to bylo jedno.

Běžela jsem po schodech dolů, takovou rychlostí, že jsem schody začala brát po dvou. V hale jsem se neodvážila už ani pozdravit recepční, protože by potom moje tváře smáčely zoufalé slzy. Jak mi to mohl jen udělat. Uvěřit něčemu, čeho bych nebyla v životě schopná. Bylo to opravdu ponižující. Vyběhla jsem ven, zrovna pršelo.

Miluju déšť, je to takové osvobozující. Nasedla jsem do auta a během snad nanosekundy jsem odjela. Srdce mě táhlo zpátky, ale moje tvrdohlavá hlava zase pryč. Dojela jsem až k Central Parku, kde nikdo nebyl zřejmě kvůli lijáku. Seděla jsem na lavičce a vlasy jsem nechala, aby je smáčel déšť. V harmonii s deštěm nešly mé slzy už ani vidět.

Tak jsem tam seděla snad dvě hodiny. Déšť pomalu ustával stejně, jako můj pláč. Všechno jsem vzdala. Odebrala jsem se mokrá do auta a vyrazila domů. Doma byli všichni. Mamka, taťka dokonce i ségra přijela. Byla tak nadšená z Roxy. Povídaly jsme si. Všechno jsem jí řekla a ona řekla, že doufá že si to Stefen uvědomí, dokud nebude příliš pozdě.

Začala jsem se učit, protože maturita se neodkladnou blížila. Za tu dobu, co jsem si užívala jsem si ani neuvědomila, že už bude za necelý měsíc. Začala jsem se soustředit víc na zábavu, než na školu. Šla jsem si dát sprchu a začala jsem si pročítat brožury, které jsem k maturitě neodkladně potřebovala. Po dvou hodinách čtení jsem usnula. Vyčerpávající den, který byl jsem dlouho nezažila. Po dnešní sprše od Stefena, sprše slz a deště a učení jsem ráda, že jsem usnula.

Ahoj! Podle mě, na můj styl trošku delší kapitola. Vyhovuje vám to takhle delší a nebo normálně jak píšu? Jak si myslíte, že to s těma dvěma skončí? Hrozně mě baví to psát a hlavně mě baví číst vaše komentáře.❤️ Jste nejlepší čtenáři, který si můžu přát.❤️ Komentujte zase prosím ❤️ Mám pak lepší náladu k napsání dlouhé kapitoly❤️❤️❤️ Děkuju taky za votes a reads.
- K