Zakázaná Láska

#část15 - Doma

Pár dní jsme byli s rodičema doma, teda nebyla jsem s nimi pořád. Byla jsem v pokoji, ale vzali si volno, abych nebyla doma sama. Jeden den jsme jeli na pláž, abych si prý spravila náladu a zapomněla alespoň na chvilku na to, co se stalo. Sluníčko mi prospělo, to musím uznat. Bylo to super, ale po pár dnech to na mě zase dolehlo. Všechno mi zase chybělo. I když jsem si řekla, že na Stefa nebudu myslet, pořád jsem na něj myslela. Bylo to nesnesitelný. Prostě se nemůžete zbavit těch myšlenek. Nemůžete se zbavit pocitu, že vám chybí. Byla jsem hrozně zmatená ze všeho.

Po dlouhých chvílích, ve kterých jsem přemýšlela nad životem a nad tím - jak zrovna tenhle kluk může být z Kalifornie - mě tak zabavilo, že mě "probudil" až zvonek, který zazvonil. Bylo to myslím v pátek, okolo páté hodiny večer. Ze spoda se ozvala mámina klasická věta 'jdu otevřít!'. Vždycky, když byla doma, otevírala dveře. Někdy jsem si říkala, jestli to dokonce nepovažuje i za svůj koníček. I když všem bylo jasný, že když mi sádru zdělají, zlomená noha se hojí něco málo přes měsíc. A zase jsem začala přemýšlet. Najednou ale zaklepal někdo na dveře mého pokoje, čímž mě zase vytrhl z mého přemýšlení.

"Hmm?" řekla jsem rozkladěně a stále trošku mimo náš svět.

"Cher můžu?" Byla to máma, což bylo obvyklý.

Zase jsem řekla naprosto stejně jako předtím jen "Ano.".

Vešla, v rukou držela šátek. Říkala jsem si, jestli byla nakupovat, ale v tu chvilku ho rozevřela. Ani mě nenapadlo, že by mi ním mohla zavázat oči, co vlastně po chvíli udělala. Když jsem ho chtěla ale sundat, byla to naprosto marná snaha. Mamka mi ale vysvětlila, že mi ho za chvíli zdělá, čímž mi vlastně moc nevysvětlila, ale aspoň jsem věděla, že mi ho sundá. Nepochopila jsem, proč mi ho vlastně nasadila a ani jsem to moc chápat nechtěla. Máma byla občas trošku šílená, jako upír, který šíleně touží po lidské krvi. Nad tou myšlenkou jsem se musela zasmát. Na uši mi posadila sluchátka, do kterých pustila hudbu. Ta písnička mi po chvíli ale začala lézt na nervy. Zřemě byla ze středověku. Bylo to peklo. Moje mamka fakt neměla nikdy dokonalej hudební vkus.

Po chvíli mi však někdo odvázal oči. Nevěděla jsem kdo, protože jsem neviděla, ale asi to byla máma. V tu chvilku jsem čekala nějakej dort, nebo nějakej dárek. Když jsem ale znovu viděla nestačila jsem se divit vlastním očím. Byl to fakt nejlepší dárek na světě.

Kdo myslíte, že tam bude? :O Názor, Vote ale i read moc potěší. Nejlepší čtenáře mám já!! :)))) Děkujuuu
- K