Zakázaná Láska

#část3 - Návštěva

"Jsem doma!" Zakřičela mamka a praštila své klíče do botníku. "A mám tu malou návštěvu." Tak tahle věta už byla o něco horší. Kdyby přivezla tetu Jannet, nebo babičku, byla bych nad míru spokojená. Jenže moje milovaná matka mi doveze domů toho, kvůli komu jsem promrhala celý den seškrabáváním vajec ze zdi vašeho domu. A že to nebyla malá plocha. Tentokrát se ale mamka opravdu překonala. Prostě mi úplně na podnose dovedla domů mýho rozzuřenýho přítele. Byla jsem z toho upřímně dost vyděšená a celkem i naštvaná. Někdy jsem se dokonce ptala sama sebe, proč to všechno ještě trpím. Náš vztah byl už tak zajetý, že jsem se asi bála jej ukončit dříve, než bych měla opravdový důvod.

"Cher, zlato, proč mi nezvedáš telefon?" Sice se usmál, ale v jeho očích byla poznat zlost, kterou v sobě měl.

"Děláš si ze mě srandu? Teď jsi tak v pohodě po tom všem?" Vyjela jsem na něj v okamžiku, kdy se culil jak malý dítě u vánočního stromečku.

"No tak Cher, přestaň být na Jaye ošklivá, takový hodný kluk. Běžte do pokoje děti, běžte." Vložila se do toho moje dokonalá matka a já si v tu chvíli říkala, že to snad nemůže být lepší.

Opravdu jsem nepochopila, proč se nám někdy plete do takových věcí, jako jsou hádky. Taky mě vždycky dost štvalo, že se postavila většinou spíše za Jaye. Ano, jsem tvrdohlavá a když se hádám, tak málokdy někdo proti mě zvítězí, ale jsem její dcera ne? Došli jsme do pokoje a já si sedla na postel.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit ty idiote, co měly znamenat ty vejce? Jsi normální? Byli tady policajti!" Podívala jsem se na něj nechápavým výrazem, jak si vůbec mohl dovolit udělat něco takového.

"Prostě jsem ti chtěl ukázat, jak to dopadne, když mě ignoruješ. Takže příště, kočičko, jestli mě budeš ještě jednou, jedinkrát ignorovat, neodnese to jenom váš dům." Usmál se na mě, jako by právě svým monologem něčeho dosáhl, i když vlastně udělal pravý opak. Myslela jsem si o něm ještě horší věci, než do té chvíle.

"Jsi totální blbec. Nebudu tady s tebou řešit tyhle věci, vážně na to nemám sílu. Kdybys nebyl natvrdlý a pochopil celou pointu problému, potom možná. Teď ale odmítám. " Otočila jsem se k němu zády a pročesala jsem si rukou vlasy.

Rozčílil se, ale když zjistil, že je to k ničemu, začal se omlouvat. Toto dělal vždy, když jsem ho totálně ignorovala, neodpovídala jsem mu, nedívala jsem se na něj, nebo jsem někdy v těch nejhorších případech dělala, že brečím - pokud jsem tedy opravdu nebrečela. Omlouval se tak dlouho, dokud jsem toho omlouvání neměla plné zuby. Věděla jsem, že přestane, jen když mu odpustím, protože jinak by mi z něj po dalších pěti omluvách praskla hlava. Nakonec, když už jsme se celkem bavili, dal návrh, jestli nezajděe do kina. Ano, vlastně jsme tam dlouho nebyli a chtěla jsem zkouknout nový film, který v kině byl. Souhlasila jsem tedy, ale film jsem vybrala já. Byl u nás ještě tak třicet minut.

Někdy to s ním bylo relativně v pohodě, v tom vztahu byly i světlé stránky, bohužel převahovaly ty stinné.

"Tak v šest?" Kývnul hlavou jako bych už řekla ano.

"Fajn, kde? Před kinem, nebo se mám pro tebe stavit?" Chtěla jsem se ujistit, aby se ta jeho nálada, která byla v tu chvilku výborná zase neotočila o třistašedesát stupňů.

"Ne, nikde mě nevyzvedávej, Blake mě hodí. Těším se." Políbil mě a odešel.

Ahoj, takže je tu další kapitola. Jste naprosto dokonalí čtenáři, když mi to tak úžasně komentujete a votujete. Omg, mockrát vám za všechno děkuju. Pokud vás kapitola nějak zaujala tak poprosím vote, nebo komentář s jakýmkoliv názorem. Děkuju moc❤️
- K