Zakázaná Láska

#část9 - Nákup

Dojela jsem k Rose. Sice jsem asi hodinu a půl hledala místo k zaparkování, které jsem nakonec našla až skoro o blok dál, ale hlavně, že jsem to auto už mohla někam zaparkovat. Přišla jsem k domu, zazvonila jsem na zvonek a po oznámení Rosie, že jsem to já a po otevření vchodových dveří takovým tím centrálním bzučákem, jsem se dostala do domu. Zaklepala jsem na dveře o bytu, které mi během pěti sekund otevřela usměvavá Rosie. Zřejmě jí už konečně bylo lépe.

Pozvala mě dál, vyzula jsem si tedy boty a popošla jsem za ní do obýváku. To už - nejspíš - seděla u televize a dívala se na první sérii pořadu 'Amerika hledá topmodelku'. Taky jedna výhoda amerických satelitů. Vždycky tam dávají to, na co se dá koukat, je tam totiž hodně programů. Není to sice úplnej netflix, ale ujde to.

Řekla jsem jí co všechno se mi stalo za uplynulých pár dní. První se hrozně divila, že je Jay zase v průšvihu, ale pak otočila a vypadala trošku vytočeně. Dala mi za pravdu a pochválila mě za to, že jsem mu nepřispěla ani korunu. V tu chvilku jsem se musela pousmát nad tím, jak sedí Jay někde v lochu a čeká až mu to někdo zaplatí.

"Stejně mě seřve, ale je slaboch, takže se pak zase omluví. Klasika, ale tak co se dá čekat žejo. " Řekla jsem a napila jsem se čaje, který mi Rosie, během toho všeho uvařila.

"Jo, ale nesmíš mu to hned jen tak odpustit, ostatně jako vždycky!" Vyhrkla a podívala se na mě jako kdyby byla nějaká moje máma nebo co.

Po dvou hodinách klábosení s Rosie, jsem se rozhodla jet domů. Cestou jsem to vzala ještě přes Brooklyn, kde jsem jela za opravdovým účelem. Koupit si něco v obchodě, kterej naprosto miluju. V tom obchodě jsou snad všechny značky oblečení. Přes drahé, až po průměrné. Když jsem si nakoupila nové šaty, trička, džíny, boty a spoustu dalších nových věcí, které se mi můžou hodit do šatníku, konečně jsem vyšla z obchodu. Parkovala jsem opět o blok dál v podzemních garážích, protože jedině tam bylo místo. Šla jsem a koukala jsem se na ohromné billboardy, které mění jednou za měsíc. Pokaždé je tam hrozná kravina, která ani nedává smysl, ale prostě tam je, aby to zaplnilo místo. Když jsem konečně přišla k výtahu, který ke garážím vedl, klasicky jsem zmáčkla tlačítko, kterým se výtah přivolá. Sjela jsem dolů a přišla ke svému autu, které stálo až skoro vzadu v garáži. Parkovalo tam málo lidí, protože všichni byli líní jít větší kus, než by museli a tak se radši s autem nacpali mezi dvě další do úzké mezery. Zmáčkla jsem tlačítko odemknout, které mi zároveň už i otevřelo kurf, do kterého jsem dala všechny ty tašky. Když jsem kufr zavřela, lekla jsem se, jako ještě nikdy. Byl to takovej malej infarkt, řekla bych.

- K