Zakázaná Láska

#část2 - Vejce

Přesně o čtvrt na tři ráno mi zazvonil telefon. Jakmile jsem ho spatřila udělalo se mi i trochu špatně, protože jsem zároveň jsem uviděla i Jayovu fotografii, kterou si tam nastavil, když mi tenkrát ukradl telefon. To jsme měli ještě super vztah. Típla jsem mu to dřív, než se vyzváněcí melodie stačila znovu zopakovat. Měla jsem už plné zuby toho 'Cher zavez mě do baru a ve tři ráno pro mě přijeď'. Telefon jsem vypnula a s klidným pocitem, že už mi nemůže alespoň přes noc zavolat jsem si lehla.

Už jsem ale znovu nemohla usnout. Dlouho ne. Přemýšlela jsem, kde jsme v našem vztahu udělali chybu. Kdy nastal ten okamžik, kdy se všechno změnilo. Věděla jsem totiž, že už před Robinem to bylo špatný. Jedním jsem si byla jistá už dlouho, a to tím, že ve vztahu má být člověk šťastný, což já už opravdu dlouhou dobu nejsem. Jenže je to komplikované. Až příliš komplikované. Když jsem se nad tím ještě znovu zamyslela, přišlo mi to úplně jednoduchý. Rozejít se s ním a konec. Bylo by po všem. Při všech těchto myšlenkách, které se mi honily hlavou a prolínaly se jedna skrz druhou jsem usnula.

Ráno na mě čekalo opravdu velice 'milé' překvapení. Na slunci smažená vejce zdobila mé vyleštěné okno. Dokonce ten někdo, kdo měl tu práci, nevynechal ani skořápkovou dekoraci. Zapnula jsem svůj telefon a najednou místo Jayovi fotku z hokeje, jsem spatřila fotku ze zprávy, jak drží velké plato vajec a má výraz jako dítě o Vánocích. Nevěděla jsem co by bylo horší. Jestli vidět jeho fotku z kontaktů, nebo fotku s těmi vejci. Každopádně jsem telefon položila a oblékla jsem si župan. Vždycky jsem měla ráda ten pocit být zachumlaná ve svém županu, dokonce i když bylo léto. Prostě to byl asi zvyk. Seběhla jsem dolů po schodech, i když to bylo tak tak, protože přesně v půlce jsem se dolů málem dokutálela. Zachránilo mě zábradlí. Když jsem se podívala před sebe, spatřila jsem tátu, jak stojí v chodbě s dvěma policisty. Jeden byl starší než ten druhý. Oba měli odznaky městské policie a vážné výrazy na svých tvářích. Ale i přes tu masku vážných lidí šlo poznat, že mají doma rodinu a nejsou suchaři.

"Dobrý den. Stalo se něco o čem bych měla vědět tati?" Řekla jsem jakoby nic, protože nemělo cenu říkat, že to udělal Jay.

"Cher, nevíš něco o těch vejcích?" Táta byl ustaraný jako nikdy, a proto jsem mu neměla v plánu předělávat další, proto jsem odpověděla jen...

"Ne tati, ale uklidím to. Nemusíš to řešit s policajty, stejně by nepřišli na to, kdo to udělal a navíc, moc jich tam není ne?" Zazněla má odpověď a v mžiku se otec s policajty rozloučil. Nikdy mu loučení netrvalo déle než pět minut.

Vím, že je dost nechutný škrábát houbičkou na nádobí zaschlá vajíčka, ale někdo to udělat musí. Pořád jsem si tu práci ulehčovala myšlenkou, že jsou to jen vajíčka a že jich není tolik. Navíc máma je na nějaké oslavě své kamarádky, na které přespala. Když na to dojde, chová se jako puberťačka. Dorazí domů až v pozdních odpoledních hodinách. Do té doby alespoň bude náš dům čistý snad jako nikdy předtím. Když né uvnitř, tak alespoň zvenku. Ale předtím si dám čaj a udělám si lívanečky. Alespoň něco bude na tomto ránu více pozitivní.

Po dojezení vydatné snídaně a převlečení se do "pracovního" úboru jsem se dala do práce. Jelikož už bylo celkem teplo a vejce se připláskla na omítku dost pevně, šlo to ztěžka. Po snad hodině snažení byly všechny dole a já si mohla oddechnout, že už to mám za sebou. Jedna věc mi ale stále vrtala hlavou. Jak mohl mít Jay tak tupej nápad?

Ahoj! Druhá kapitola. Doufám, že se vám alespoň trošku líbila. Pokud ano, tak dejte vote, nebo koment prosím, protože pak vím, jak na tom příběh je a také proto, že s každým komentářem se lépe píše! Děkuju moc ❤️
- K