Síla draka

Pátrání (část 3) - Další esa v rukávu

Ahoj. Jelikož neumím dodržovat termíny, tak to nebudu obcekávat.😅 (A protože tohle píšu, až když mám kapitolu hotovou, můžu vám říct, že na tahle se mi povedla😎
____________________________________

Z chatky právě vycházela Bella. V rukou nesla měděnou klec. Tam smutně seděl a pozoroval nás malý světlounce růžový ptáček s orandžovým zobáčkem.

Bella měla však na boku rozhrhnuté šaty a pod nima malou, ale krvavou ránu. To naznačovalo, že onen ptáček je vlastně začarovaný. Že Bella s někým bojovala. Teď ji tuplem podezřívám.

"Tenhle ptáček by vám mohl pomoct. Dokáže najít Řapily," řekla a podala klec s ptáčkem Náčelníkovi.

KDE SAKRA ZJISTILA, ŽE ŘEKA JDE VYLÉČIT POMOCÍ SLIN ŘAPIL!? A JAK VŮBEC VÍ, ŽE JE POTŘEBUJEME!? Klídek, Lilo, klídek. Stejně jsem i tak v ruce pevně svírala šíp a byla ve střehu.

Jen co měla Bella klec z rukou, rychle vzala nějaký prášek z jejího malého vaku, který měla u pasu a prudkým pohybem ruky ho poslala směrem k Náčelníkovi, Nettě a Luise. Byli k ní nejblíž. Všichni tři hned spadli na zem a začali spokojeně oddychovat. Uspala je.

To už byla pro mě poslední kapka. Vřelo to ve mě, že jsem se neovládala. Skočila jsem po té prolhané zpropadené čarodějnici. Bohužel to nejspíš čekala a stihla uhnout. A já si s hlasitým dopadem narazila o zem nos.

Zatnula jsem ruce v pěst. Já se tak lehce nevzdávám, Bello. Vsadila bych se, že teď vypadám jako rajče. Černovlasé rajče. A pak se mi zatmělo před očima.

Když jsem se po pár minutách probrala, Bella byla pryč. Lea, Elis, Kate ležely na zemi vedle Luisy a Netty. Pazzi se snažila, stejně jako já neúspěšně vzdorovat. Stejně má to všechno jedno pozitivum. Víme koho hledat...

Siff:
Lila skočila po Belle, která ji uhnula. Chtěla jsem ji pomoct, přece jen to byl tvrdý dopad. Bella mě však od ní odtáhla. Hned jsem měla v ruce můj oboustranný oštěp. Než jsem však stihla jakkoli zaútočit, hodila po mě čarodějka ten uspávací prášek. Rychle jsem rozkmitala oštěp, abych ho odvála. Jenže směrem ke zmatené Elis.

Prášek se dostal i Lee, která chtěla Lile setřít z nosu krev, co ji z něho kvůli nárazu vytekla. Chvíli se snažila odolávat a pak lehla vedle Luisy. Stihla však naštěstí mečem trochu zranit Bellu na kotníku.

Kurňa, proč se všechno muselo pokazit ještě víc?

Bella využila moji chvilky nepozornosti a opět rozevřela ten prokletý pytlík s ještě prokletějším obsahem. Jejímu útoku jsem naštěstí uhnula. Ale už ne vystrašená Kate, která se za mě schovala. A už taky oddychovala společně s ostatníma.

Až potom jsem si všimla, že za Bellou stojí Pazzi s rukojetí meče připravenou ji knokoutovat (promiňte, jestli to píšu blbě). Já vím, znám ji až moc dobře na to abych nevěděla, že někoho zranit prostě nedokáže.

Když už se moje sestřenka napřehovala, aby ji praštila po hlavě, kouzelnice to nějak vycítila. Otočila se a foukla ji uspávadlo přímo do obličeje. Já nevědomky vyjekla. Pazzi si až musela pšiknout a pak se i zakýmácela.

Byla jsem úplně vystrašená. Jsem poslední, co ještě neusnula. Uznala jsem porážku a složila oštěp. Společně s ním klesla i moje hlava.

Místo toho aby mě Bella uspala jako ostatní, mě chytila za ruku a někam doslova táhla. Proměnila jsem se na tu světle modrou dračici a tím se jí vysmekla z pevného sevření.

Netrvalo dlouho a už jsem se vznášela nad stromy. Pohledem jsem čarodějku hledala. Nikde jsem ji ale neviděla. Na to kde je, mě upozornil šum dračích křídel. Otočila jsem se jeho směrem a uviděla velkou dračici zelenohnědých odstínů. A nejspíš přírodního živlu. Než jsem si ji však dobře prohlédla, letěla proti mně malá koule ohně...

Lila:
Chvíli mi trvalo, než jsem tak nějak pochopila co se tady mezitím stalo.  Odhadem jsem mohla být v bezvědomí tak 10 minut, ale kdo ví kolik kouzel má ještě Bella v rukávu.

Pak mi něco došlo. Kromě Belly tu není i Siff! Jako na zavolanou proletěl nad stromy stín. A pár vteřin po něm ještě jeden, akorát větší.

Stála jsem tam s nechápavajícím pohledem do blba asi dlouho, protože se za mnou ozval ospalý hlas, patřící Luise.

"Na co tam tak zaujatě koukáš?"

"C-co? Jo, na nic," snažila jsem se ještě pořád dostat do reality.

V tom mezi náma proletěl opět stín.

"Co to bylo?" lekla se Luisa.

Na to jsem ji už neodpověděla. Běžela jsem co nejrychleji směrem kudy stín letěl, což jak se ukázalo bylo k jezeru Zrození. Nebylo však tam u řeky, ale někde jinde. Les končil malou loukou, která od ho dělila od jezera.

Vydýchaná jsem se opřela o moje kolena. Vedle mě byla ve vteřině Luisa. Čekala jsem otázku 'Kam jsi to běžela?" , ale ta nepřišla.

Po chvíli jsem zaklonila hlavu a hledala, kdo mohl ten stín udělat. Za pár vteřin mi proletěla před očima Siff, jako světle modrá dračice. Tu následovala další. Byla v tmavém odstínu zelené a alespoň dvakrát větší než moje kámoška.

I když Siff, na moje poměry, letěla docela rychle, přírodní dračice ji doháněla. Když už byla jsem kousek od větrné dračice, složila křídla podél těla a do Siff silně narazila. Tím ji až roztočila. Netuším jestli ji tím taky omráčila nebo se brunetka nemohla soustředit, ale každopádně se začal zmenšovat a byla z ní zase ta holka, kterou znám. Teď však padala směrem dolů do jezera z celkem slušné výšky.

"Siff!" vykřikla jsem strachem.

Nevím jak mě to napadlo, ale skočila jsem nad jezero Zrození doufajíc, že se mi podaří proměnit. Jenže nenásledovalo žblunknutí, ale letěla jsem. Nebo spíše plachtila.

Užívala pocitu, který jsou poprvé zažila, až jsem málem zapomněla na padající Siff. Ta teď profičela těsně přede mnou. Na poslední chvíli jsem ji za ruce chytila předníma nohama (proměněnýma rukama).

Když jsem si byla v letu trochu jistější, jako naschvál do mě narazila ta velká dračice. Snažila jsem se svá křídla koordinovat, ale to nic neměnilo na tom, že jsem ztrácela výšku.

Naštěstí nebylo jezero nějak extrémně velké, tak jsme se zkutálely do křoví. Já už jako Lila, protože jsem nechtěla Siff zavalit.

Luisa, která se snažila odreagovat přírodní dračici, přiletěla za náma. Avšak z nějakého důvodu se snažila zadržovat smích. Na hlavě jsem totiž nahmatala neproměněné rohy. Byla jsem červená až za ušima. Obě jsme ale jinak byly v pořádku.

Ta zelená dračice, která podle Siff byla Bella, někam odletěla. Věděly jsme, že se za chvíli vrátí tak jsme se snažily rychle dojít ke zbytku výpravy.
____________________________________
Tak je tu konec kapitoly.

Fíha. A to jsem si myslela, že jsem na svoje postavy (s vyjímkou Lei😅) hodná. I když... Oproti některým příběhům (a filmům či seriálům) je šetřím.

A troufám si říct, že se holky celkem vyznamenaly. Zejména Siff a Pizza (mrk, mrk na tušící osobu 😉). Celkem by mě zajímalo, kdo je váš oblíbenec? (Podotýkám, že tady ze Síly draka.)

Tak užívejte probouzející se přírody.(My s taťkou už máme vysazené semínka rajčat, paprik, kedlubny a dokonce jeden malý stromeček meruňky🌱)

Ahoj👋