Síla draka

Skrytá pravda

Ahoj.
Vítám vás u nové kapitoly.
Tahle je hodně důležitá a hodně objasňuje (když se teda nad tím zamyslíte). Takže čtěte pozorně.😉
Příjemné čtení!💜

____________________________________

Lila:
Vší silou jsem zatlačila do těžkých dveří. Naštěstí jsem je stihla otevřít dřív, než se čarodějky ke mně dostaly.

Křídla dveří však odkryly něco, čeho jsem se nejvíc obávala. V hradu bych řekla, ze jsem se dostala do obrovské trůní místnosti. A v ní nespočet osob. Čarodějek i čarodějů. A všichni na mě koukali jako na vetřelce, co je vyrušil od oběda. Vždyť přece jsi vetřelec.

Ve vteřině mě někdo chytil ze zadu za krk. Automaticky jsem dotyčnému zarazila loket do břicha a rozběhla se doprostřed místnosti. To však byla opět chyba. Z obou stran ke mě přišli dva muži a rychle mi zkroutili ruce za záda. Jejich silné paže, jsem se tentokrát přelstít nedokázala.

Dovedli mě na druhou stranu místnosti před nevelký, ale velmi hezky zdobený, trůn. Na něm seděla postarší žena v krásných šatech. Kdybych nevěděla o koho se jedná, řekla bych, že je to nějaká vílí babička. Beze slova kývla na čaroděje, kteří byli na mnou. Pustili mě a někam odešli.

Prodloužila jsem se levé rameno, které nešetřili. Neměla jsem kam útéct, bylo by to zbytečné. Vůdkyni čarodějnic jsem propalovala nenávistným pohledem. Když si mě nečitelným pohledem prohlédla, vstala se svého trůnu a chytla mě za ruku.

"Omlouvám se za mírně nepříjemné přivítání, ale nevěděli jsme, co dokážeš, mé dítě," řekla klidným příjemným hlasem.

"Upřímně to nevím ani já," zamumlala jsem si pro sebe, aby to však nikdo neslyšel.

"Určitě máš hlad. Na snídani už bude pozdě, ale to tě asi netrápí," pokračovala a kývla na někoho dalšího.

Až teď jsem si uvědomila, že jsem dneska vlastně ještě nic nejedla. Za něco do žaludku bych byla docela vděčná. I když musím se pořád držet na pozoru.

Vůdkyně rozdala pár rozkazů. Potom se zase otočila na mě:

"Mám na tebe pár otázek," řekla a odmlčela se," Jak se však na tebe dívám, asi by ses radši svěřila v soukromí."

Přikývla jsem. Být s někým v jedné místnosti sám, je mnohem bezpečnější. A příjemnější. Vůdkyně mě znovu vzala za ruku a odvedla mě boční chodbou někam do pevnosti.

~~~

Cestou jsem se snažila zapamatovat si kudy jsme šly. V tom labyrintu chodeb to však bylo prakticky nemožné. Naštěstí se mi podařilo si zapamatovat pár záchytných bodů. Zelený ubrus, přilbice s červenými pery, zrcadlo s černým rámem a jedna specificky zdobená komoda.

Nakonec mě čarodějnická vůdkyně dovedla před jedny dveře. Vzhledem k jejímu postavení, bych čekala něco velkolepějšího. To se však změnilo, když mě zavedla dovnitř. Vše bylo nádherně botahě zdobené a pravděpodobně i drahé.

"Vítej v mých skromných komnatách, má dcero. Chovej se tu jako doma," řekla a odešla do vedlejší místnosti.

Stála jsem asi v nějakém salónku. Převažovala zde modrá barva se stříbrnými doplňky. V poměrně malé místnosti se však nacházelo dost věcí. Stolek s párem židlí, několik komod s různými drobnostmi a stěny zdobily desítky obrazů. Naproti mě bylo i velké okno.