Síla draka

Zpátky do vesnice

Ahoj.

Po měsíci (což je na mé současné poměry sakra brzo) vás vítám u další kapitoly.

Předem upozorňuju, že to zase bude taková nedůležitá mezikapitola tvořená z 80% dialogy, ale máte ji brzo, nemáte si na co stěžovat.

No nic, já už to nebudu obkecávat a příjemné čtení

________________________________________________________________________________

Celou dobu jsme letěly prakticky beze slova. Jen občas někdo upozornil na nějaký klíčový bod naší cesty.

Místo, kde nás čarodějnice přepadly nebylo těžké najít. Spálený, černý prostor mezi zeleným a červeným listím bil jak pest do oka. Dál jsem si cestu do vesnice pamatovala i já. Prostě se držet podél řeky a doufat, že letíme správně. 

Po nějaké době jsme doletěly k mýtince, kterou jsem všechny identifikovaly jakožto tu, na které jsme se oprvé setkali s draky. Tady však nastal problém. Nikdo nevěděl, kterým směrem přesně byla dračí vesnice. Po několikaminutovém dohadování, kteréstejně nikam nevedlo, se Luisa rozhodla vyletět někam hrozně vysoko, aby měla lepší rozhled. Všechny jsme doufaly, že z té výšky uvidí skálu na které vesnice stojí. Když se však vrátila, k našemu zklamání neobjevila nic, co by nám mohlo pomoct. To se ovšem dalo předpokládat.

Nějakou dobu jsme se domlouvaly, co dál, když v tom jsme nad námi uslyšely svištivý zvuk. Než jsme zjistily, co je jeho zdrojem, v obrovské rychlosti po hlavě dolů kolem nás proletěli dvě šmouhy. Jedna matně červená, druhý světle modrá. Těsně nad zemí šmouhy zastavily a ukázalo se, že šlo o dva draky. Nebo spíš dračice.

"Siff? Netto?" vykřikla jsem skoro nadšením.

"No já čumím! Vy jste se vážně nenechaly zabít!" řekla nevěřícně Netta, která k nám stihla vyletět rychleji.

"Upřímně, moc nechybělo," odvětila Luisa a kývla směrem na bezvládnou Leu v mojí náruči, které zase začal téct proud krev snad úplně z každé rány. A že jich nebylo málo.

"Po talle! (Ty vogo! slušně řečeno...) Musíme ji hned dát na ošetřovnu!" zhrozila se Siff a hned nás naváděla, ať letíme za ní. Takže směr k dračí vesnici už známe.

"To bych řekla. Bude štěstí, když nebude mít nic zlomeného." (Elis)

"Co se ji sakra stalo?" zeptala se Netta, která teď naší skupinku zakončovala.

"Jeden z čarodějů ji trefil kouzlem a hodil ji přes celou místnost dobrých deset metrů!" předběhla mě Kate.

"Deset metrů?" zeptala se Siff, ještě přidávaje do už tak rychlého tempa. 

"Asi třicet stop, pokud počítám správně," odpověděla ji Luisa.

"To je dost." (Siff)

"To teda je," přitakala Kate.

"A jak jste se sem vlastně dostaly vy? Z vesnice jste nás neměly šanci vidět, tak jak jste se tu tak rychle-" (Elis)

"Náčelník udělal několik nových opatření. Včetně hlídek, které hlásí cokoli, co za službu uvidí," odpověděla Siff.

"A jelikož jsme se podle Greea během posledních dvou dnů vyznameny, přesvědčil Náčelníka abychom pomohly s ochranou a případně i obranou. V téhle situaci se každé křídlo navíc hodí," doplnila ji Netta.