Síla draka

Jak to chodí u draků

Ahoj. Po měsíci je tady nová (prosím famfáru) kapitola! Já vím, ale nějak jsem neměla psací náladu. No, já to už nebudu obkecávat. Užijte si kapču.
____________________________________

Sedla jsem si na kraj skály. Líbílo se mi tu. Teď je tady bezpečno. Pozorovala jsem nádhernou okolní přírodu. Slunce se během naší cesty vyhouplo doprostřed oblohy. Sem tam proletí ptáček...

Jak se tak rozplývám nad krásou přírody, přisedne si ke mně nějaká holka. Měla krásné zelené oči a čokoládové vlnité vlasy. Mohlo ji být asi tolik co mi.

"Ahoj," řekla.

"Jé, ahoj. Promiň nečekala jsem, že někdo přijde. A jakože mluvíš normálně lidsky?"

Možná si říkáte, že lidsky mluvil i Náčelník, ale to je právě ono. Je Alfa! Proto mě to tolik nepřekvapilo. Ale tahle, nejspíš, obyčejná holka?

Ji ta otázka nejspíš nepřekvapila. Spíš ji dokonce čekala.

"Každý z nás umí lidsky. A nejen my draci ale i jednorožci nebo vlkodlaci. Někteří, jako třeba Gree, ale upřednostňují dračtinu..."

"Počkat! Tady žijou i jednorožci a vlkodlaci?"

"Jo. Prý i griffini a driády. Ale jen vzácně. Proč tě to tak překvapilo?"

"Asi ještě nevíš, že jsme s Dračí školy. Tam jsme se učili jenom o dracích. A stejně nevím jak to u vás chodí."

"Z té Dračí školy? Takže to není jen pověst! A jak to u nás chodí? Tak poleť. Ukážu ti to tu."

Ještě jsem slyšela jak si mluví pro sebe:

"No tak, nestyď se. Je z Dračí školy. A navíc jejich Alfa. Jen ji to tu ukážeš."

Vážně mě nazvala Alfou?  Pak mi došlo jak jsem na tom s přeměnou. Přede mnou už dávno stála jako nebe modrá dračice. Nechtěla jsem abych vypadala divně, tak jsem se o proměnu alespoň pokusila.

Sice jsem se neviděla, ale určitě jsem byla drak zase jenom napůl. Ta holka na sebe vzala zpátky lidskou podobu.

"Tak to vypadá, že budeme muset pěšky," řekla jsem po neúspěšném pokusu.

"Ale jsi ty ponesu tě. A jak se vlastně jmenuješ?"

"Říkají mi Lila. A jak tobě?"

"Já se jmenuju Siff," odpověděla ta světle modrá dračice větru.

To už jsem ji naskakovala na hřbet.

"Lilo, co by si chtěla vidět?"  ozvala se Siff.

"Už by mohlo být poledne. Jak to máte s obědem?"

"Poledne? Oběd? Jo, ty myslíš Hosili."

"Asi. Nevím jak je to u vás. Jak to tady teda s jídlem je?" zeptala jsem se.

Jídlo. Vždycky se v nějaké konverzaci objeví jídlo. To už jsme se Siff mířily dozadu do lesa, který zarůstal většinu skalního pohoří.

"No, teď to bude spíše jen taková svičana, nebo jak tomu říkáte. Hlavní jídlo bude až zčervená slunce," odpověděla mi dračice.

Vletěly jsme mezi stromy. Jestli jsem si myslela, že těch pár jednoduchých domků je na přírodní rod dobrá práce, tak tady je to svět z budoucnosti. Byly tu věci na způsob lamp, domy na stromech byly spojeny tunely, dokonce i přistávací plochy. Na jedné takové Siff právě přistála. Rychle jsem seskočila a během vteřiny přede mnou stála zase ta brunetka.