Síla draka

Nové problémy

Ahoj.
Vítám vás u nové kapitoly. Tahle kapitola vychází/vyšla 7. března, což je den, kdy jsem vydala první kapitolu - Úvod. Jsou to tedy dva roky od začátku psaní mého příbéhu. Tak si s tímto pocitem užíjte čtení.😊
____________________________________

V tom pod náma něco vybuchlo.

Přitiskla jsem se k Lee co nejvíc. Avšak tlaková vlna byla silnější, než dračice dokázali snést a nechaly se odhodit daleko od místo výbuchu. Stejně tak i moje kamarádka, takže jsem se na jejím hřbetu neudržela.

Proto jsem se zavřenýma očima padala popelem dolů a čekala na tvrdý dopad. Ten ale nepřišel. Místo toho jsem kolem těla ucítila obmotávat teplé měkké provazy a já se ve zduchu zastavila. Opatrně jsem otevřela oči.

Visela jsem těsně nad zemí na nějaké malé louce. A ty provazy byla ve skutečnosti nějaká energie. Její tvůrce stál kousek ode mě. Byla to poměrně malá žena s krátkými světlými vlasy ve výrazných červených šatech s hůlkou u pasu. Do obličeje jsem ji však kvůli velkému klobouku neviděla.

Chtěla jsem poděkovat, ale čarodějka pohybem ruky obtočila další pruh energie kolem mé pusy tak, abych nemohla mluvit. Vzápětí ostatní světelnou energii sevřela kolem mého těla ještě pevněji. Nemohla jsem se proto ani pohnout. V této nepříjemné situaci mi z mého pásku sundala dračí dýku. Do sáčku se však ani nepodívala.

Moc dobře jsem věděla, že se můžu proměnit na tmu a utéct tak té kouzelnici. Ale protože i přes její kamennou tvář šlo poznat, že se mě bojí, tak jsem ji nechala prozatímní pocit vítězství. Navíc po pár minutách, kdy usoudila, že ji nic neprovedu, její energické provazy povolila abych mohla chodit, zato svázala k sobě moje zápěstí.

Takhle mě čarodějnice začala někam táhnout. Stejně jako předtím jsem se nebránila. Proto jsem se rychle zvedla ze země a následovala ji. Byla jsem o dost vyšší než ona, takže s tím kam mě to vede, jsem si hlavu nelámala.

Když jsem se podívala okolo všimla jsem si, že některé stromy jsou trochu ohořelé. Ale tráva byla až na vrstvu prachu nedotčená. Chvíli jsem přemýšlela jak se čarodějka přede mnou výbuchu ubránila. V tom mi to došlo. To ona vyvolala ten výbuch! Takže Luisa měla pravdu. Opravdu tu má Bella svoje kolegyně, které se nás snaží dostat.

Ani vteřinu jsem nepřemýšla, proměnila jsem se ve tmu a vytrhla jsem ženě moji dýku z ruky. Kouzelnice ale byla pohotová a hned vytáhla svoji hůlku. Než jsem si to stihla uvědomit, s pár blesky deaktivovala moji schopnost, stejně jako včera Bella. Letěla jsem ale naproti čarodějky, takže jsem to do ní napálila plnou rychlostí a obě jsme spadly na zem.

***

Vnímala jsem jenom bolest, kterou náraz způsobil. Už jsem ani nevěděla jak dlouho tady ležím. Pár vteřin? Deset minut? Hlava mi třeštila, nebyla jsem schopná nad tím přemýšlet.

"Lilo!" uslyšela jsem někoho v dálce zavolat moje jméno.

"Lilo, prober se!" ozvalo se znovu, tentokrát silněji.

Došlo mi, že se mnou někdo třese. Tak jsem obětovala poslední kousky síly co ve mě zbyla abych otevřela oči. Nedokázala jsem ale zaostřit. Viděla jsem jenom, jak se nade mnou sklání nejasný obličej lemovaný dlouhými hnědými vlasy.

"Vnímá. Tak aspoň, že tak," uslyšela jsem jiný hlas.

"Aspoň. Siff, pohni si s tou vodou! Lile úplně hoří čelo!" zavolal ten někdo

Po chvíli se mi začala vracet síla. Nevím co se přesně stalo, ale byla jsem za to ráda. Zjistila jsem, že moje záchrana byla Lea, Siff a Zowi. Postupně se mi i urovnaly myšlenky a došlo mi co tu dělám a proč. Zato se mi podařilo se jenom posadit.