Síla draka

Pomocná ruka

Ahoj.

Po dvou měsících vás vítám u nové kapitoly. Ačkoli jsem to neplánovala, tak to opět bude tak trochu výplňová kapitola, ale snad nevadí.

Enjoy!

___________________________________________________________

Lila:

Když jsem se probrala z toho zvláštního tranzu, ocitla jsem v něžném objetí Mikky. Neodtáhla jsem se. Bylo mi na nic. A léčitelka to nejspíše vycítila, jelikož mi do ucha zašeptala několik konejšivých slov. Co jsem pochopila z jejího rychlého rozhovoru se sestrou, slabo mi bylo z důsledku omamných bylin.

"Ias e mukadolla-zu garas, femos (Děkujeme za spolupráci, dívky)," oslovil dračice Náčelník,"     Es tali Ias jaru sina Ioims on pori teras, um mo kima-zu Ius Ioims-zu es gilatomu catus. (Večer budeme všech pět potřebovat na poradě, do té doby je nechejte v erární místnosti). 

"Yo, tuz'a (Ano, pane)," odpověděla Mikka a neskrývala při tom v hlase nechutenství. Pazzi jenom bezeslova souhlasně kývla hlavou. 

Náčelník, Qeer i Gree odešli z místnosti. V těsném závěsu za nimi i Lovci. Ti však ještě před tím navlékli mým kamarádkám na zápěstí náramky z nějakého krystalu. Hned, co odešli, všechny tři se ke mě vrhly. Okamžitě se začaly vyhrávat, jak se cítím. Mikka je však pohybem ruky zastavila. Postavila se, stále mě však podepírala. Já ji nechala. Do teď jsem si neuvědomila, jak vysoká vlastně je. Za těch pár dní jsem si stihla všimnout, že draci jsou o dost vyšší a mohutnější než my, ale abych se mohla podívat starší sestře Pazzi do očí, musela jsem pořádně zaklonit hlavu. S jistotou jsem mohla říct, že měla přes metr osmdesát.

O chvíli později jsme už všechny čtyři dřepěly ve zmiňované náhradní místnosti. Nebyla moc ohromující. Světlo sem vpouštělo jenom malé kulaté okno, které však bylo moc vysoko na to, aby se z něho dalo podívat ven. A Luisinu schopnost blokoval magický náramek. Nějakým kouzlem ho žádná z nás nedokázala sundat. Ani můj kamenný náhrdelník, který mě začínal pomalu tížit.

U stěn bylo na hromadě několik dek a polštářů. Samotné stěny byly kamenné, jako v celá ošetřovně, a strop podpíralo několik dřevěných trámů. Žádné ozdoby, lustr byl opravdu malý a jednoduchý a na podlaze byl koberec, který kdysi dávno mohl být zelený. Malé dřevěné dveře za námi Mikka zamkla.

Když jsme usoudily, že se odsud jen tak nedostaneme, jsme se daly do řeči. Z holek však nic zajímavého nevypadlo. Jenom potvrdily, co jsem si domyslela: potom, co mě Qeer kouzlem omráčil, je nějak dostali do ošetřovny, kde se jich ujaly dračí sestry. A pak je poslali k Lee a dál to už to znám. Když jsem se zeptala, jestli neví něco o Siff a Nettě, jen pokrčily rameny. 

To mi přišlo trochu zvláštní. Podle toho, co vyprávěly holky, tu můžeme být zavřené několik hodin. A když jsme se s dračicemi setkaly po našem dobrodružství v čarodějnické pevnosti, celkem dost se zajímaly o náš stav. A teď se ani neukážou? Pravděpodobně to mají zakázané, ale Netta by určitě něco vymyslela. 

Nakonec se konverzace zvrtla k mnoha tématům, ať už spolu souvisela nebo ne. Takhle se to mohlo táhnout několik desítek minut, možná několik hodin. Úplně jsem ztratila pojem o čase. Kate se zachumlala do jedné z dek, Luisa se pořád pokoušela dostat se k oknu a Elis začala prstem kreslit něco do prachu. Kromě toho si brunetka začal stěžovat, že od rána nejedla. Nepřekvapovalo mě to, ale asi po dvaceti minutách to začalo být otravné. 

Po nějaké době, která se zdála jako věčnost, jsme konečně uslyšely chrastění klíče v zámku. V ten okamžik jsme všechny vyskočily na nohy. Klika se pohla a do místnosti vstoupila Mikka. Zpoza rámu dveří nakoukla dovnitř i Pazzi. Mikka na náš mávla, ať jdeme za ní. Potom po nás celou místnost letmo zkontrolovala. Už mě to ani nepřekvapovalo.