Síla draka

Zranění

Ahoj. Po hodně dlouhé se vracím s novou kapitolou. Tak snad se vám bude líbit.
____________________________________
Já jen doufala aby bylo všechno v pořádku. Obvaz začínal být červený od Leiny krve. Ta se začínala pomalu probouzet.

Lea:
Pomalu jsem otevřela oči. Pak jsem na noze ucítila tlak a bolest. V očích ostatních byla vidět radost. Lila držela v ruce šíp od krve. Konečně mi došlo co se stalo. Lila mě trefila šípem, když jsem trénovala. Chápu, mohlo to být omylem. Ale omylem se netrefit o skoro 90 stupňů.

Jenže pak jsem si všimla, že Lila drží šíp úplně jiné barvy než jaké má na zádech. To nebyla ona. To je jedno. A proč jsem na Lilu vlastně naštvaná?

"Hej! Co tam děláte? Máte trénovat!" vykřikl někdo z okna.

Byla to Patolová. Nejméně oblíbená úča na škole. Má ten titul právem. Nemá být tak přísná.

"No jo, paní učitelko. Už jdeme," odpověděl ji na to Tomas od katan.

"Kráva," slyšela jsem nadávku, když odcházel.

Pak se mě ujala Linda. Řekla, že si mám sednout na lavičku těsně u školy. Prý mě tam nikdo neuvidí.

Chvíli jsem pozorovala jak trénují naši s meči a potom jak se třetí skupina učí chvaty. Sarah šla samozřejmě vždy jako první aby ostatním ukázala jak daleko jsou za ní. Je to sice pravda ale o naučení se to jsou tyhle spešl tréninky.

Pak jsem ale zase přišla zpátky k myšlenkám o Daveovi a Lile. Já vím. Já vím. Tohle prostě neovlivním.

Potom se ozvala noha. Červený flek byl už dost velký. Napadlo mě, že bych mohla zajít za zdravotnicí. Určitě by mi obvaz vyměnila. Pomalu, aby mě nikdo neviděl, jsem se vydala ke vchodu. Sice jsem úplně přesně nevěděla kudy jít, ale naštěstí jsou po celé škole mapy se třídami. K jedné jsem došla. Zdravotnice mají své zázemí v 1. patře. Vydala jsem se na cestu. Když jsem byla v půlce schodiště zazvonilo. A problém byl na světě. Pokusila jsem se zrychlit. Přes tu bolest to šlo jen s těží. Ale šlo. Pár žáků se sice po mě ohlédlo, ale naštěstí mi nevěnovali velkou pozornost. Pak jsem konečně uviděla sněhobílé dveře s červeným křížem. Nadechla jsem se, vydechla a zaklepala.

"Dále," ozval se zpoza dveří ženský hlas.

Otevřela jsem dveře. Zdravotnice odložila knihu a začala se mi věnovat. Téměř hned si všimla již už sytě červené látky na moji noze.

"Jak se ti to proboha stalo?" zeptala se trochu vyděšeně.

"No, ééé..." snažila jsem se rychle vymyslet výmluvu.

"Popravdě." prokoukla mě zdravotnice.

"Tak fajn," odpověděla jsem. "Se spolužáky jsem trénovali. Jenže někdo od luků mě, doufám omylem, trefil."

"Vydíš, nebylo to tak těžké. Jinak nejsi první komu se tréninková nehoda stala."

Jen jsem kývla hlavou. Zdravotice mi během ošetřování nohy vyprávěla různé vtipné historky. Jednou si prý jeden kluk pěkně odřel ruku. A jak? Vidličkou! Jo, a zdravotnice se jmenuje Polly a pracuje tady už 20 let...

Po chvíli mi Polly řekla, že už můžu jít.

"Díky."

"Nemáš za co. Jen už běž rovnou na pokoj. Potřebuješ si odpočinout," řekla a usmála se na mě a já ji úsměv opětovala.

Scházela jsem schody, když tu cítím na rameni něčí ruku. Otočím se a koho nevidím...

____________________________________
Ahoj. Tak jsem tady po... *snaží se to spočítat* hodně dlouhé době zas. Kapitoly teď budou vycházet dost nepravidelně.

Kdo nečetl moji info knihu, tak až jednou se mi podaří nasbírat 50 sledujících, mám pro vás RPG. Jeho téma si odhlasujete. Takže kdo má hry rád ať jde na můj profil a zmáčne tlačítko SLEDOVAT.

Taky vám chci poděkovat za překročení hranice 1k přečtení. Fakt díky. 🥰

Tak se mějte a zas někdy.
Ahoj