Síla draka

Pátrání (část 5) - Cesta zpět

Ahoj všem.
Po docela dlouhé době vás vítám zpět u mého příběhu. A taky u poslední kapitoly této malé série Pátrání.

Přeju příjemné počtení.😊

(Jinak pro označené je vysvětlení dole.)
____________________________________

"Jsi v pohodě?" zeptala se mě hned Pazzi.

"Asi jo," odpověděla jsem trochu zmateně.

Pořád jsem jen nevěřícně koukala před sebe na ležící Bellu. Fakt se mi to povedlo! Byla to jen čistá improvizace, tak jsem si moc velkou naději na úspěch nedávala.

Chtěla jsem se zvednout, ale moje tělo mi to nedovolilo. Tak jsem zas skončila na zemi. Zemní dračice mi proto podala ruku a pomohla mi dostat se na nohy.

"No ty teda vypadáš," zhodnotila můj vzhled Pazzi.

Prohlédla jsem se. Oblečení špinavé a trochu potrhané, ve vlasech jsem měla oranžové listy stromů a o škrábancích a modřinách ani nemluvě.

"Ééé... To nějak vyřešíme po-" chtěla jsem říct, ale někdo ně přerušil.

"Je všechno v pohodě? Nestalo se nikomu nic? Neutekla nám Bella zase?" šel už z dálky trochu vystrašený hlas právě přibíhající Lei, kterou holky asi cestou potkaly, jelikož Bella utekla směrem zpátky na naše hledací území.

"Ne ne, všechno je v pořádku. Bella leží támhle na zemi knokautovaná. Jen mám pocit, že mám zlomené všechny kosti v těle," odvětila jsem a ukázala za sebe.

"Cože!? Kdo si láme kosti?" zeptala se vyděšeně Elis.

Právě i s vlkem Afim doběhla. Stála tady před náma třema s rukama opřenýma o kolena, totálně bez dechu a úplně červená. Afi se na ni podíval a lítostně zakňučel.

"Neboj Afi, jsem v cajku. Jen nejsem zrovna nějaký přelomový běžec," uklidnila ho zrzka.

Lea se nad tím trochu pousmála a pak se podívala na mně. Tázavě zvedla obočí. Já si jen zkousla spodní ret a sklonila hlavu.

"Stejně už půjdeme za chvíli zpátky do toho dračího města. Tak do kupy se můžeš dát tam," řekla, "I když... Jak se tak dívám na sebe, nejsem na tom o moc líp."

A měla pravdu. Oblečení, hlavně její modré legíny, dostalo pořádně zabrat. Dost podobně na tom byla i Pazzi a Elis. Té se kolem oka rýsovala pěkná modřina. Asi při té potyčce s Bellou dostala ránu.

"Teď jsi mi Elis připomněla. My se tady prohlížíme od špíny, a Bella se může každou chvílí probrat," skoro jsem vykřikla.

"Huh," zvedla nechápavě zmíňená hlavu,"Co já?"

"Ale nic," řekla ji na to Lea.

Pak jsme se otočily směrem k ležící Belle. Jelikož se natáhla celkem slušný kus ode mne, skoro jsme se rozběhly.

"Počkejte! Kam zase běžíte? To se nemůžu ani vydýchat?" ozvala se za náma Elis.

"Ne," řekla ji ironicky Pazzi.

Sotva jsme doběhly k Belle, uslyšely jsme nad námi šum dračích křídel. Luisa a ostatní nám přišli na pomoc.

"Právě včas," zavolala na ně Lea.

"Jste všechny v pořádku? Nemá nikdo nic zlomeného nebo tak? Netta říkala, že ses prý s Bellou porvala nebo co," začala nás okamžitě vyzvídat Kate.

"Jo, to je sice pravda, ale stejně mi nic neudělala," snažila se zrzka svou kámošku uklidnit.

"A jak mi teda vysvětlíš tu modřiny kolem oka?" ohradila se na ni.