Síla draka

Výslech

Ahoj. Vítám vás u první kapitoly roku 2024. A dokonce není po půl roce!
No dobře, přiznávám. Mám trochu zpoždění. Ale vám to snad nebude vadit.
Dneska se můžete těšit na bližší představení jedné jisté postavy.
Příjemné čtení.
____________________________________________

V šoku jsem zezdola zírala na šamana. Jak to sakra věděl? Vždyť jsem si dávala takový pozor! Když se nade mně sklonil Náčelník, instinktivně jsem ucukla dozadu a omylem bouchla se do zdi. Naštěstí mě nijak nechytil nebo po na mě nevytasil dýku či meč, ale jen s uchechnutím a zároveň i překvapením v hlase pronesl:

"Tomu děvčeti důvtip opravdu teda opravdu nechybí."

"To teda ne," odpověděl mu s tajemným úsměvem na tváři Qeer, zatímco zastrkoval svou hůlku zpátky za opasek. Když si všiml mé vystrašené i zmatené tváře, podíval se kolem sebe a pak na Náčelníka: "Asi ti máme co vysvětlovat, že?"

Mezitím mi Gree po jeho boku podal ruku a pomohl mi na nohy. Znenadání mi však zkroutil ruce za záda. I přes snahu jsem proti síle ohnivého draka nic nezmohla. A tak jsem skončila stejně jako moje kamarádky se zápěstími převázanými pevným provazem. Upřímně, měla jsem co dělat, abych udržela jazyk za zuby.

"Jak už jsem před chvílí sdělil tvým přítelkyním, tím, co se stalo nedaleko Nadali-wattiriaty, čarodějové z Maghotty vyhlásili válku. Vesnice je teď v bojovém stavu a já, jakožto její hlava, s vámi musím jednat jako s potencionálním nebezpečím. Navíc, to, že se vám podařilo z Maghotty utéct téměř bez úhony, je při nejmenším....podivuhodné," pronesl vzdušný drak s kamennou tváří.

"Jestli tím narážíte na na tu hůlku, tak opravdu netuším jak to dělám," odpověděla jsem s možná až přehnanou nechutí v hlase.

"Jako kdybych to před chvílí nevysvětloval," zamumlal si pro sebe kouzelník," Mikko, ten náhrdelník prosím." 

Jakmile to vyslovil, všechny tři moje kamarádky s sebou trhly, avšak nevydaly ze sebe ani hlásku. V tom jsem si všimla, jak jim Lovci na čele něco přidržují. V tom šeru však nešlo poznat co. Byla jsem si jistá, že se jedná o nějaké kouzlo. Tak proto je Luisa tak dlouho potichu!  Z jejich vyděšeného pohledu jsem však nevyčetla nic dobrého, i když jsem vlastně nevěděla co se mnou plánují udělat.

Neznámá léčitelka mezitím z váčku, který měla uvázaný na opasku, vytáhla onen přívěšek. Opatrně jej podala Qeerovi. Jednalo se o velký, tmavý kámen houpající se na řetízku. Kolem krystalu jsem v kovu rozpoznala nějaké tvary a runy. Jaké, to mi zůstalo záhadou. Šaman náhrdelník potěžkal. Po chvilce ke mě natáhl ruce. Vší silou jsem zatlačila dozadu, s Lovcem to však ani nepohlo. A když jsem přikrčila halu, aby mi Qeer nemohl amulet nemohl přetáhnout přes hlavu, podlomil mi nohy a já s výkřikem skončila na kolenou. Než jsem se stihla vzpamatovat, kámen se mi už houpal na krku.
V ten moment přede mě klekla povolána léčitelka. Podle rozkazu Qeera jsem si odvodila, že její jméno je Mikka. Rukou zašmátrala na svém boku, kde ji z pod korzetu vyčnívalo několik provázků. Mikka jedním z nich lehce škubla a ze záhybů sukně vypadl onen provázek. Na jeho konci se houpala malinká lahvička. Otevřela ji a část jejího obsahu si nakapala do dlaně. Do mléčné loužičky pak namočila dva prsty druhé ruky. 

Mikka vztáhla ruku k mému obličeji. Instinktivně jsem ucukla, ale ničemu to nepomohlo. Léčitelka mi začala na čelo tekutinou kreslit nějaký symbol. Když dokončila těch několik tahů, začal Qeer něco odříkávat. Rozuměla jsem mu však sotva pár slov, ze kterých jsem nic nevyčetla.
Tiskla jsem k sobě víčka vší silou a čekala. Netušila jsem však na co. Jestli se mám připravit na neskutečnou bolest nebo nějakou jinou formu mučení. Jestli očekávat pouze nějaké léčící kouzlo. Nebo přijmout fakt, že už nikdy neuvidím své kamarádky.