Síla draka

Rozdíly světů

Ahoj všem.
Po sto letech (a na svátek všech svatých) jsem tu s novou kapitolou. Přeji příjemné čtení.🎃
____________________________________

Jen co to Siff dořekla, zmizela mezi stromy. Já ji následovala. Stejně tak i ostatní holky.

Vynořily jsme se u malé lesní tůňky a před náma se rozprostírala obrovská lukostřelecká střelnice. Nebyla sice tak velká jako máme u školy, ale byla o to víc vybavená. Všech pět nás jen zíralo s otevřenou pusou, zatímco se dračice povýšeně usmívaly.

"Tak co na to říkáte?" zeptala se Netta.

Ani to nedořekla celé a já s Kate, která taky trénuje s luky, jsme stály uprostřed střelnice.

"Jen tak mimochodem, luky visí támhle," řekla nám Siff a ukázala na dřevěnou stěnu na které luky opravdu visely.

Vydaly jsme se tedy tím směrem. Měly jsme celkem štěstí, že tady nikdo jiný nebyl a tak jsme měly střelnici jenom pro sebe. Stejně tak i všechny luky. Ty byly o proti těm naším jednodušší. Většina z nich byla nezdobená a lišily se pouze barvou dřeva, ale našly se tu i luky lehce pomalované.

Právě jeden takový jsem si vzala já. Byl vyrobený pravděpodobně ze dřeva Dwariny modré, takže, jak už jméno napovídá, jeho světlé dřevo bylo právě do modra. Touto barvou na něm byly namalované různé spirály, smyčky a jiné vlnky. Kůže, za kterou se luk drží, byla světlá, tak aby ladila k základní barvě luku.

Kate si vybrala červený Derinový luk. Za to se na ni Siff vražedně podívala. Bylo poznat, že byl její oblíbený. Blondýnka se na dračici omluvně podívala a chtěla ji ho podat, ale Siff ji naznačila, že si ho může nechat a vzala si jiný.

Sundala jsem si ten luk co jsem si vzala s sebou na misi a potom jsem si ze stěny sundala ještě toulec se šípy, které vypadaly nejmíň odrbaně a vydala jsem na zpátky na střelnici. Za chvilku přišly i ostatní holky. Ty se očividně s výběrem luku moc nezdržovaly.

~~~

"Luiso! Kolikrát ti mám říkat, ať ten loket nemáš tak dole!" řekla jsem brunetce vedle mě.

"No jo, furt. Tak nejsem takový zdatný střelec jako ty," odpověděla mi.

"To sice ano, ale za tu půlhodinu tě na to upozorňuju už alespoň počtvrté. A navíc máš narozky ke konci listopadu, ne?" (Já)

Na to už Luisa neodpověděla, ale podle výrazu jsem si odvodila, že má sto chutí ten šíp namířil místo terče na mě. A možná by se i trefila.

Za to já se trefovala do terče jedna radost. Ne sice tak přesně jako Siff, která střílela středy, ale nemůžu být ve všem nejlepší. A stejně byl ten terč podle odhadu o něco menší, než na které jsem zvyklá.

Vystřílela jsem všechny šípy z toulce a tak jsem šla k terči je pozbírat. V tom jsem pohledem zavadila na ohnivou dračici a udiveně nadzvedla obočí. Neřekla bych do Netty, že ji nepůjde zrovna střílení z luku. Údiv však vzápětí vystřídalo zadržování smíchu, když černovláska nešikovně vystřelila šíp, který ani nedoletěl k terči. Moc často sem asi nechodí.

~~~

Asi třičtvrtě hodiny jsme mohly střílet, a v Nettině případě spíš zápasit, z luku. Potom si holky začaly stěžovat, že už je bolí ruce. Nejdřív jsem se divila, ale pak jsem si uvědomila, že mě při natahování tětivy bolí tricepsy. Tak jsme nakonec překecaly i Siff, která jako jediná protestovala.