Síla draka

Návrat?

Ahoj.
Vítám vás u první kapitoly letošního roku.

Jenom než začnete číst tak se prosím podívejte nahoru na obrázek, protože já jsem prostě našla Pazzi. Omlouvám se všem, co si ji představovali trochu jinak.
Tak příjemné čtení.😊
____________________________________

Lila:
"Vstávej Lilo!" zavolal mi někdo u ucha.

Rychlosti blesku jsem otevřela oči a posadila se. Srdce mi bušilo jako o život. Chvilku mi trvalo než jsem se rozkoukala a zpracovala co se vlastně děje. Vedle mě klečela Lea, kolem stály holky, byly u i dračice a Náčelník se Zowi.

"Á, Šípková Růženka se konečně probudila!" řekla popichavě Luisa.

"Trvalo nám asi deset minut tě probrat. Pojď jdem najít naši školu," řekla mi Lea a vytáhla mě za rukáv z pod deky.

A jo! My jdeme dneska najít naši školu! Postavila jsem se. Všichni okolo ještě spali, takže bude nejspíš brzo ráno. To by mi tak nevadilo, jen kdyby mě Lea nebudila křičením u ucha.

Někdo po mě hodil moje boty a cosi, co by se dalo brát jako nějaká mikina skřížená s pláštěm. Očividně dračího původu. Navlíkla jsem to na sebe a obula si boty. Nenápadně jsem si pod ten dračí kabát schovala kulatou krabičku od Qeera.

Pak jsme tiše beze slova všichni vyšli ven. Byla ještě tma, ale sem tam na zem dopadaly první sluneční paprsky. Náčelník s Greem nás vedli na to předměstí.

"Nemám z toho moc dobrý pocit," naklonila se ke mě Luisa.

"Proč? Dneska už možná budeme zpátky," řekla jsem ji nazpátek.

"Bojím se toho, že se zase něco podělá. Víš jak nám včera Bella, že ji dračí udělali mnohem víc, než si myslíme?" (Luisa)

"No?" (Já)

"Nějak se mi to nelíbí. Ať je Bella kdokoli, draci ji v minulosti hodně ublížili. A my se k nim přidali. A nemyslím se, že by byla jediná čarodějka v okolí," řekla se strachem v hlase.

"Jako, máš pravdu. Ale nemyslím si, že by na nás někdo zaútočil. Zvlášť když se mu snažíme vyhnout," snažila jsem se ji uklidnit.

"Asi jo. Nemáme se čeho bát," zakončila náš rozhovor.

Luisa byla vždycky ta nebojácná z party. Proro mě docela překvapilo, že má obavy. Upřímně i já věřím drakům míň než předtím. Ale pořád netuším, proč si Luisa myslí, že jsme se přidaly na špatnou stranu.
Kdyby nás Bella chtěla proti nim poštvat, tak by nám přece řekla co hrozného ji udělali...

To už jsme ale došli k takové té zbrojnici. Tentokrát nám Lovci dali jenom dýky a nějaký váček. V něm byla malá lahvička s nějakou tekutinou a asi dvacet kusů něčeho, co se podobalo velkým lentilkám. Jen s tím rozdílem, že vypadaly jako z písku.

"Co je to?" zeptala se jedna z holek.

"Lékárnička. Včera jsem to trochu podcenil, tak už nechci nic riskovat," odpověděl ji Náčelník.

"Ta tekutina je na otevřené krvavé rány, pomáhá je zacelit. A ty prášky působí na různé modřiny, otekliny a spáleniny. Jen je musíš namočit a vytvořit z nich jakoby pastu," vysvětlila nám Pazzi.

Můj pohled mezitím sklouzl na dýku v moji druhé ruce. Opatrně jsem ji vytáhla z pochvy. Obě strany měla dobře nabroušené, na dotek hladké. Na konci kůží omotaného jílce byl vsazen nějaký modrý krystal. Dýka se mi líbila, ale doufala jsem, že ji nebudu muset použít.