Síla draka

Velká večeře

Hello there.🙂
Po docela krátké době jsem tu zase. Tak užijte si čtení.
____________________________________

Zrovna jsme s holkama probíraly, vše by jsme mohli mít na jídlo. Jo, Luisa se před chvílí vrátila s tím, že to není nic moc a že už má hlad. Jak jinak, že. A kam jsme se se teda dostaly? K jídlu.

Když tu se vzadu na pódiu otevřely dveře, kterých jsem si ani nevšimla. Celá budova ztichla a dívala se tím směrem. Za nima sr neobjevil nikdo jiný než Náčelník. Za ním se krčila Lila...

Lila:

Tak moc nervy v kýblu jsem měla snad jen párkrát. Náčelník se mě ptal sice jenom na ty otázky typu kolik nás je, jak jsme se dostali na jejich území a podobně. Stejně nevím k čemu mu to bylo, když to bestak budu říkat na pódiu.

Cítila jsem jak se třesu a proto jsem se rychle přeměnila na tmu, abych se uvolnila. Docela to i pomohlo. To už ale Náčelník otevíral dveře vedoucí na pódio.

Naznačil rukou ať jdu za ním. Vystoupila jsem po pár schodech a ocitla se na té vyvýšené plošině. Pohledem jsem prolétla po celé obrovské místnosti přede mnou.

Vzadu seděla Lea i s Elis, Kate a Luisou. V jejích očích šla vidět radost, ale i starost. Každopádně se usmívala od ucha k uchu. Lehce kývla hlavou, aby mě povzbudila. Kývla jsem ji nazpátek.

Během toho co Náčelník mluvil, nenápadně ukázal na dvě židlokřesla. Pochopila jsem a sedla si. Pak mi položil první otázku:

"Určitě všichni tady bysme rádi věděli, kdo jsou naší hosti. Mohla by jsi nám to říct?"

Pár vteřin jsem přemýšlela jak poskládat odpověď. Mluv jako bys to říkala třeba Lee, řekl mi hlas v mé hlavě.

"Takže, mé jméno je Lila a společně s mými přáteli studujeme v prvním ročníku na Dračí škole," odpověděla jsem.

Koutkem oka jsem se podívala do místnosti. Většina lidí se tvářila překvapeně. Tuhle emoci jsem cítila i z Náčelníka. Asi to bral na lehkou váhu, jak jsem mu to předtím říkala.

"Můžeš nám to nějak dokázat?"

"Jasně," řekla jsem s úsměvem.

Přeměnila jsem se na tmu a párkrát jsem zakroužila nad lidmi. Jindy bych sletěla k holkám nebo rovnou vylétla ven, ale teď se mi tu líbilo. Když můžu ukázat co ve mě je.

Lidé se koukali po jejich nové magické společnosti. A ti se usmívali od ucha k uchu, kdo mohl předváděl co umí a ten kdo ne mi v duchu děkoval. Zaletěla jsem ještě dozadu k holkám a potom už zpátky za Náčelníkem.

Ten neměl slov a tak zahájil večeři. Na tu jsme se museli přesunout do jeskyně. Byla tak dobře ukrytá, ze jsem si ji ani nevšimla.

V rychlosti světla jsem byla u Lei a spol. abych je neztratila. Teda až na Luisu. Ta určitě bude mezi prvními, aby si mohla vzít ty nejlépe vypadající kousky. Nemyslím to špatně.

Náčelník, Lovci a nějací lidé z vyšších vrstev však zůstali v kulturáku. Nejspíš se domlouvali co s náma.

S holkama jsme cestou moc nemluvily.  Přece jen riziko ušlapaní se zvyšovalo.

Jeskyně zevnitř byla snad třikrát větší než kulturák, a to je co říct. Dalo by se říct, že jsme byli v takové kouli, co se vzhledu týče. Všude byly takové ty jejich zářící rostliny, kterýma svítí.

Všude byly malé stolky s tvarem podle toho pro kolik lidí byl. Takže Luisa nám držela místo u pětiuhelníku. Vedle nás si ke čtverci sedla Siff, Netta a ještě jedná blondýnka. Jakmile si mě hnědovláska všimla, přisunula jejich stůl k tomu našemu.