Síla draka

Udobření

Ahoj.  Ne, neumřela jsem. Jen jsem neměla moc čas, ale jsem zase zpátky. Tak snad se vám bude kapitola líbit. 😉
____________________________________

Někdo mi položil ruku na rameno. Otočila jsem se. Byla to Luisa.

"Čau. Potřebuješ něco?" zeptala jsem se.

Přikývla.

"Jinak bych asi nepřišla. Je to ohledně Lily a Davea," odpověděla mi.

Odvrátila jsem pohled.

"Chápu, že tohle téma ti není příjemné, ale myslím, že by ses měla jít na něco podívat." (Luisa)

Než jsem však stihla odpovědět, tak mě už Luisa chytla za rukáv a táhla do přízemí. A pak na sebe upozornila moje noha.

"Jau! To že jsem šla je zdravotnici ještě neznamená, že mě ta noha nebolí!" vykřikla jsem.

"Promiň, nedošlo mi to," řekla a sklopila hlavu.

"Nic se neděje. Neměla jsem po tobě hned vystartovat."

"Tak fajn. Pojď jinak to nestihnem."

"Že by přijel cirkus!?"

To téhle 'budovy' jsme s rodiči chodili vždycky, když do města přijela. Teda dokud jsme se nepřestěhovali na vesnici kam cirkus nejezdí. Nejvíc se mi líbily zvířata. Narozdíl od našich psů poslouchají na slovo. A to mě fascinuje.

"Ale jdi ty. A nepřemýšlej nad kravinama a pojď už," vrátila mě reality Luisa.

A tak jsme pomalu šly ven.

Mezitím

Lila:
Linda poslala Leu si sednout na lavičku. My ostatní jsme odešli trénovat. No, trénovat. Vůdci se začali ohledně Lei bavit a postupně všichni trénovat přestali.

Já si sedla pod Starou lípu, jak se jí rádo říká, a pozorovala skupinku kluků a pár holek jak se perou. Ani jsem si nevšimla, že směrem ke mě jeden z kluků šel. Hádejte kdo? Samozřejmě ta hnědovlasá katastrofa, která se jmenuje Dave.

"Čau, jak jde život My lady."

"Takle říkej svoji holce, ne mně."

"Ale ty jsi moje holka. Budoucí."

"Já a být tvoje holka. Ani ve snu."

"Ale notak. Stejně by byl ten sen krásný."

"Jo byl. Protože by si tam chcípl."

"To nemá cenu," povzdechl si nakonec.

"Díky za uznání."

Na to neodpověděl. Jen si sedl vedle mě a položil mi ruku na nohu. To už jsem se ale neovládla. Chytla jsem jeho ruku a skroutila mu ji za záda. Samozřejmě to nečekal a vyjekl. Podařilo se mu však vysmeknout a zatahal mě za vlasy. Pak jsem mu dala facku a on mě shodil. Stáhla jsem ho za mnou dolů a začali jsme se prát. Pomalu se kolem nás vytvořil hlouček.

Teprve asi až po pěti minutách nás někdo od sebe rozdělil. Byla jsem děsně naštvaná. Pak mi došlo, že to bylo trapné. Zvláště když nás vidělo se prát tolik lidí.

Radši jsem se tedy protlačila davem. Mezi posledními jsem na chvíli viděla obličej Lei. A jsem v háji. Tak jsem přidala do kroku a zamířila dovnitř. Šla jsem do hudební třídy. Hudba mě uklidňuje. Nikdy jsem tady ještě nebyla. Překvapilo mě, že kromě klasických nástrojů jako klavír nebo kytary tu byly i nejspíš dračí nástroje. Třeba věc připomínající flétnu, akorát uvnitř, byly šupinky. Mým cílem ale byly sluchátka a notebook. V spotify jsem pustila první náhodný playlist a snažila se na nic nemyslet.

Klid mi ale moc dlouho nevydržel, protože se otevřely dveře a do místnosti vešla brunetka. Lea, došlo mi. Stopnula jsem písničku a sundala sluchátka.

"

Čau," řekla jsem, "jdeš mě seřvat?"

"Ahoj, ne nejdu. Jdu se ti omluvit."

"A za co? Za to že jsem se s Davem poprala?"

"Hele, zklidni hormon. Jdu se ti omluvit za to, že jsem se na tebe naštvala. Mluvila jsem s Davem a zjistila, že je to jen namyšlený egoista."

"Já bych se ti taky chtěla omluvit za to jak jsem to vzala. Dost mě zarazilo když za mnou Luisa přišla s 'Co to včera bylo!', však  chápeš."

Místo odpovědi mě objala. Tak jeden problém je vyřešen. :)
____________________________________

Se ségrou jsme objevily Star Wars, takže teď asi nedostanu z hlavy Leiu Organu. Jen tak mimochodem, trénink s luky byl zase výplodek mého mozku v Pán Prstenů módu. Takže až se tu objeví Moudrý klobouk, tak se na mě nezlobte.

Jinak tohle byla poslední kapitola téhle části. Ty další budou mít jinou zápletku.

Tak zatím.👋