Problém?

3.díl

„Já vám říkám, že to nic nebude. Nemuseli jste hned takhle plašit.“ Protestovala jsem v aut, protože nemocnice zrovna v lásce nemám, od máminy smrti k nim mám spíš odpor.

„Noell, muže to být něco vážného a já to rozhodně nechci mít na svědomí. Ještě by mi tě sociálka sebrala.“ Ukončil tuto debatu rázně Louis. Posunula jsem se níž na sedačce a dívala se z okénka. Když jsme zastavili před nemocnicí, Emily hned běžela dovnitř pro kolečkové křeslo. Vážně jsem si připadala jako invalida.

„Slečna Tomlinsone.“ Zavolala mě do ordinace starší, celkem tlustá, sestřička. Louis hned vyskočil a zavezl mě dovnitř.

„Dobrý den, tak copak se Vám stalo slečno?“ Usmál se na mě bělovlasý doktor, který už musel nejmíň deset let přesluhovat.

„Spadla u bazénu a teď nemůže stoupnout na kotník.“ Řekl za mě Louis. Fajn, teď už nevypadám jenom jako naprostý nemehlo, ale i jako nemluvně.

„Tak se na to podíváme. Sestro, vypište žádanku na rentgen.“ Všechna ta vyšetření i s čekáním zabrala dohromady půl hodiny a já už se těšila, až odsud budu moc vypadnout.

„Takže, zlomené to nemáte, máte jen podvrknutý kotník. Dáme Vám ortézu a nejmíň týden by jste měla mít nohu v klidu.“ Sestra mi nasadila ortézu a ještě mi podala berle.

„Nashledanou.“ Rozloučili jsme se s doktorem a já už si to pádila ven k autu. No, spíš jsem se plazila, jak mi to s těma berlemi nešlo.

„Nechceš pomoct?“ Ptal se mě se smíchem Louis. Zpražila jsem ho naštvaným pohledem a dál se kolíbala k proskleným dveřím.

„Konečně,“ vydechla jsem si, když jsem seděla na sedačce v autě a ty pitomí berle byly v kufru.

„Dneska jsme chtěli pozvat holky a udělat takovou menší párty, ale asi to zrušíme, když jsi teď zraněná.“ Pronesl zamyšleně Louis a já na po něm střelila nechápavý pohled.

„Ne, ne, ne, ne. Nic se rušit nebude. Já si hezky sednu do obýváku a budu tam, takže se nic rušit nemusí.“ Začala jsem rychle protestovat. Párty a já, nejlepší kombinace.

„Tak fajn,“ zasmál se a dál se věnoval řízení. Hned, jak jsme vešli do haly, k nám všichni přiběhli a vyptávali se, co mi je.

„Klid, mám jen podvrknutý kotník, na to se neumírá.“ Zasmála jsem se a pomocí berlí jsem se dokulhala až do obýváku, kde jsem sebou plácla na gauč a byla jsem rozhodnutá, že už nevstanu.

„Tak kde vázne příprava tý párty.“ Houkla jsem na ně a kluci chytli záchvat smíchu.

„Tak ona má podvrknutý kotník a místo toho, aby se starala o to, aby mělo nohu v klidu, tady organizuje párty.“ Vyprsknul znovu smíchy Hazz. Jen jsem na něj vyplázla jazyk a zapnula jsem televizi, kde zrovna běželi zprávy.

„A mámě tu opět nové zprávy, týkající se člena slavné chlapecké skupiny, Louise Tomlinsona. Podle našich nejnovějších informací, jeho sestra není mrtvá. Před třemi měsíci si vzal Louis do opatrovnictví svou sedmnáctiletou neteř Noell Tomlinsone, kvůli údajné smrti její matky, Clare Tomlinsone. Podle našich zdrojů, protože se za Clare, která by měla být teď v protialkoholní a protidrogové léčebně, stydí.“ Nic víc už jsem slyšet nepotřebovala a tak jsem tu televizi vypnula. Po tvářích se mi kutáleli slzy a já je nemohla zastavit. Vzala jsem si berle a zamířila jsem k sobě do pokoje. Cestou jsem prošla okolo kluků, kteří se na mě soucitně koukali a Louis rudnul vzteky.