Problém?

11.díl

„Tak, gratuluji slečno, jste těhotná.“ Usmál se na mě doktor a podal mi fotku z ultrazvuku. Rozloučila jsem se s ním a vyšla jsem z čekárny jako omámená. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já budu máma.

„Tak co?“ Přiběhli ke mně hned holky. Nezmohla jsem se na žádné slovo a tak jsem jim jen podala tu fotku.

„Páni, tak, to gratuluju.“ Řekla El a rozpačitě se usmála.

„Jen,že já nevím, jestli je to dobrý nápad. Mít dítě s Liamem.“ Přemýšlela jsem celou cestu v autě.

„A proč by neměl být? Při nejhorším řekneš, že je to dítě úplně někoho jinýho.“ Pokrčila rameny Taylor a věnovala se dál řízení.

„Hlavně nechoď na potrat.“ Řekla vážně Perrie a všechny souhlasně přikývly.

„To se nemusítě bát, nikdy bych nešla na potrat.“ Ujistila jsem je a pohladila si svoje, zatím neviditelné bříško. Docela se začínám na toho prcka těšit.

„Holky, chci Vás jen poprosit, aby jste to zatím nikomu neříkaly.“ Poprosila jsem je ještě, než jsme vystoupili z auta. Ony nakonec souhlasili a tak jsem šly do vily.

„Ahooooj!“ Přiřítili se k nám odněkud kluci s vodními pistolemi a začali po nás stříkat vodu.

„Ááááááá, vy pitomci.“ Řvali jsme na ně s holkama společně, protože na nás stříkali ledovou vodu. I v tou zmatku jse si stihla všimnout, že tu není Liam. Najednou se Harry rozeběhnul k Taylor, Zayn k Perrie, Louis k El a ke mně běžel Niall. Každý popadl jednu z nás, hodil si nás přes rameno a běželi s námi na zahradu k bazénu. Všechny nás hodili do vody, jenže k mojí smůle, jak je ve vodě chlor, který se mi dostal do těch řezných ran, začalo mě to strašně štípat a spustila se mi z některý těch ran krev.

„Panebože, Noell!“ Vykřikl Louis a už mě s kluky tahali ven z vody. Holky na mě vyděšeně zírali a také vylézali z vody. Já se jen svíjela na zemi bolestí, protože mě do toho ještě začalo bolet břicho.

„Kurva, co to má bejt?!“ Zavrčel Louis a já si až teď všimla, že mají kluci krásný výhled na moje ruce a nohy, tudíž vidí y jizvy. Chtěla jsem jim to nějak vysvětlit, ale už jsem to nestihla, protože jsem omdlela.

Louis:

„Můžeš mi doprdele vysvětlit, proč jsi mi neřekla, že se řeže?!“  Křičel jsem polohlasem na El, když mi řekla, že ví, že se Noell řeže.

„A jak jsem ti to asi měla říct, když jsem to s holkami zjistila dneska?“ Vyjela na mě. Byl jsem celkem dost naštvaný na Noell, ale taky jsem se o ní pěkně bál. Hned po tom, o omdlela jsme ji odvezli do nemocnice, kde ji hned připojili na kapačky a ještě na nějaké ty přístroje.

„L-Loui,“ ozval se Noellin slabý hlásek. Prudce jsem se otočil a přiskočil jsem k její posteli.

„Šššš, jsem tady.“ Chytnul jsem ji za ruku a pohladil ji po tváři. Z očí mi začali téct slzy, ale tohle byly slzy štěstí, že se probudila.

„Proč jsi to dělala?“ Zeptal jsem se jí a kouknul jsem se na ní vyčítavým pohledem. Ona však uhla pohledem a podívala se na El. Taky jsem se na ní otočil zrovna ve chvíli, kdy němě přikyvovala.

„Co se tu kruci děje?“ Zeptal jsem se jich dost zmateně. Vážně by mě totiž zajímalo, co všechno mi ještě tají.

„Loui já….jsem těhotná.“ Řekla Noell skoro neslyšeně.

„C-cože?“ Zeptal jsem se jí, i když jsem jí moc dobře rozuměl. Prostě jsem se jen chtěl přesvědčit, jestli jsem se špatně nepřeslechnul.

„Jsem těhotná.“ Zopakovala to znovu a teď už trochu hlasitěji.

„Kdo?“ Syknul jsem naštvaně a zatnul jsem ruce v pěst, jak jsem byl teď nasraný na toho, kdo si neumí vzít ani ochranu.

„Já,“ ozval se zamnou od dveří hlas.

Omlouvám se, že je tenhle díl kratší, nějak jsem teď nestíhala a hlavně jsem Vás chtěla trochu napnou, i když všichni určitě víte, kdo řekl to "Já" :D