Problém?

28.díl

Tak je tu zase další díl. :) Doufám, že se Vám bude líbit a děkuji za VOTES.

Liam:

Hned ráno po snídani, jsem si jel zařídit všechno, pro můj plán ‚získat Noell' jak to nazvala Sandra. Když jsem se asi v půl jedenáctý vrátil do vily, Noell nikde nebyla.

„Jela na tu brigádu." Promluvil někdo zamnou. Prudce jsem se otočil, jelikož jsem se toho někoho leknul. No jistě, kdo jiný to mohl být, než náš milovaný Loui.

„Já...ale já se na ni neptal." Vykoktal jsem zmateně. On protočil očima a položil mi ruku na rameno, což mě trochu zaskočilo, protože jsem vážně netušil, co teď od něj mám čekat.

„Tvůj pohled nasvědčoval všemu." Pokrčil rameny a odešel po schodech nahoru. What? Co to mělo znamenat? Loui nevypadal moc v pořádku, což u něj bylo vážně divné.

„Kluci, nevíte co se s Louim?" Zeptal jsem se kluků hned, když jsem za nimi přišel do obýváku.

„Pohádal se s El." Vysvětlil mi s ustaraným pohledem Harry. No jo, on a Louis jsou nerozlučná dvojka, takže mě mohlo napadnout hned, že tu odpověď dostanu od něj. Klukům jsem samozřejmě musel říct vše, o mém plánu, ale Louis o něm neví, protože hned potom, co semnou mluvil, se vyřil k sobě.

„Je to super nápad, ale jak ji tam chceš vylákat?" Zeptal se mě Niall. No jo, na to jsem nemyslel.

„Hele, podle mě by stačilo, kdyby ses jí prostě zeptal, jestli nepůjde s tebou. Když bude něco namítat, řekneš, že samozřejmě jako kamarádi." Pokrčil rameny Harry, který se až teď do naší debaty nezapojoval. No, byl to vlastně dobrý nápad.

„Tak jo, díky kluci." Usmál jsem se a děkovně je objal.

„Jo a ještě něco, hele ty jsi měl rande a teď chceš pozvat Noell na ‚tajný' rande?" Zeptal se najedou Niall.

„No, já nechtěl, aby něco poznala, tak jsem řekl, že mám rande. Šel jsem totiž za jednou starou kamarádkou, která mi se vším pomohla." Vysvětlil jsem jim. Oni chápavě přikývli. To už, ale bouchli domovní dveře.

„Jsem doma!" Zavolala a během chvilky vešla do obýváku.

„Ahoj," pozdravili jsme ji sborově, i když můj hlas se lehce klepal. Ani nevím proč. Možná proto, že jsem byl krapet nervózní z toho večera. Bál jsem se, že se něco pokazí.

Noell:

Na tý brigádě to bylo super. Vypomáhám ve Starbucks a musím říct, že mě to tam dost bavilo. Směny budu mít s Melanie, je to hrozně príma holka a je jí už třicet a má dvě děti. Potom tam je Alison, tý je šestnáct a je tam taky jenom na brigádě. No a jako poslední je tam Max, je to strašně príma kluk a je mu dvacet šest. Je i docela hezkej, ale je to gay. Mě to nevadí, právě že se s ním dost dobře povídala a já si ho hned oblíbila.

„Jsme doma!" Zakřičela jsem, když jsem za sebou zavřela dveře. Podařilo se mi auto nějakým zázrakem neodřít, což je pro mě štěstí, protože jinak by mě asi Hary zabil.

„Ahoj," pozdravili mě všichni sborově. Všimla jsem si, že je tu už i Liam, ale snažila jsem se mu pohledem vyhýbat, protože jsem byla smutná z toho že...ne to je blbost, nemůžu být smutná z toho, že měl rande. Měla bych mu to spíš přát, to já mu řekla, že je konec a celý ty dva roky jsem ho odmítala, tak mi to teď nesmí být líto.

„Jo Noell, v šest jedeme s klukama na jeden rozhovor a potom jdeme na večeři a ty s námi, tak pro tebe přijede v sedm auto, takže buď připravená." Oznámil mi Louis a potom se dál věnoval sledování televize.

„Jo a vezmi si nějaký pěkný šaty." Mrknul na mě Zayn a odešel na zahradu si zakouřit. Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a vydala jsem se k sobě do pokoje, kde jsem si vzala čisté věci a šla jsem si dát pořádnou sprchu. Ono se to nezdá, ale vařit kafe a lítat pořád po place dá člověku zabrat.

Vlezla jsem si do sprchy a nechala jsem na svou holou kůži dopadat teplé kapky vody. Po chvíli přemýšlení jsem si řekl,a že si umyju i hlavu, když jdeme večer na tu večeři. Taky mi to nemohli říct dřív, že mají nějakej rozhovor, a že potom chtěj někam jít.

Bylo pět a já stála celá bezradná v šatně a přehrabovala jsem se mezi věšáky a hledala jsem nějaké hezké šaty.

„Ahój, jdeme ti na pomoc." Vtrhli do pokoje holky, až jsem se jich lekla a praštila jsem se do hlavy o otevřený šuplík se spodním prádlem, jelikož jsem byla skloněná u bot. Otočila jsem se na ně a zjistila jsem, že jsou tu všechny, Pezz, Em, Mona i El.

„Ahoj, děkuju, už jsme totiž v koncích." Usmála jsem se na ně a kousek jsem poodstoupila, aby mohli vejít.

„Tak jdeme na to." Zavelela Pezz a už to začalo. Já seděla na posteli a zkoušela jsem si všechno, co mi podali. Podali mi dokonce i jeden kostým, který jsem měla loni na hallowinské párty. Musela jsem si ho, ale také zkusit.

Po hodině jsme stále neměli nic vybraného a za necelou třičtvrtě hodinu tu už mělo být auto.

„Holky, něco jsem tady našla." Řekla Em a vyšla s nějakou krabicí. Všechny jsme se posadili na mou postel a já pomalu otevřela víko té krabice.

„Pane bože," hlesla jsem a dala jsem si ruku před pusu. V očích mě začali štípat slzy, které mi úplně zamlžili vidění.

„To jsou máminy šaty, které si chtěla vzít na maturitní ples.(média)" Špitla jsem a holky se na mě podívali a hned mě objali.

„Jsou nádherné," konstatovala Pezz, když je El vytáhla z krabice.

„Jo, ty by sis měla vzít. Když už jsi nebyla na tom maturitním plese tak myslím, že na tuhle příležitost jsou jako stvořené." Začala se rozplývat Mona a já se na ní nechápavě podívala a holky po ní hodily vražedný pohled. Fajn, tak teď už vůbec nic nechápu.

„Vždyť je to jen obyčejná večeře s klukama." Řekla jsem a všechny jsem přejela zvědavým pohledem, co z nich vypadne.

„No, jo, ale nezapomínej, že jsou to One Direction. Světoznámá kapela a ti jsou pořád v obležení paparazziů, takže musíš vždycky vypadat skvěle, pokud tedy nechceš, aby tvůj ‚hrozný' outfit rozebíral celý svět." Pokrčila rameny Em a holky horlivě přikyvovali. No, vlastně měli pravdu.

„Tak dobrá." Řekla jsem nakonec odevzdaně a ony začali tleskat. Hned mě začali česat, malovat a vybírali nejrůznější doplňky. Když jsem na sobě měla už i šaty, šla jsem se na sebe podívat do zrcadla. Vlasy jsem měla rozpuštěné a jen z každé strany jeden pramínek připnutí na týlu pipetkou a ofina mi lehce padala do čela. Měla jsem řasenku a světlé stíny a červeno-růžovou rtěnku. Na krku mi vysel řetízek a přívěškem čtyřlístku, který jsem dostala od Louise k patnáctým narozeninám. No a ty šaty...

„Dokonalé, strašně ti to sluší." Pronesla El a opatrně mě objala, aby mě nerozcuchala, nebo nepomačkala šaty. Ještě mi vybrali boty a kabelku a už se ozval domovní znovek.

„Tak šup šup," popoháněli mě po schodech dolů. Rozloučila jsem se tedy s nimi a nasedla jsem do přistavené limuzíny. Celou cestu jsem pozorovala osvětlený Londýn a začínala jsem mít tušení, že kluci něco chystají.

„Tak slečno, jsme na místě." Otevřel mi dveře řidič a pomohl mi vystoupit z auta. Usmála jsem se na něj, poděkovala jsem mu a zamířila jsem ke vstupu do restaurace. Bylo tu ticho, hrála jen nějaká pomalá písnička a to docela potichu. Ani žádní zákazníci nebo novináři tu nebylo, což bylo dost divné.

„Prosím, slečno, tudy." Pokynul mi číšník v černém obleku, k velkým dvoukřídlým dveřím, které mi následně otevřel. To, co jsem tam viděla, mi doslova vyrazilo dech.