Problém?

21.díl

Ou, jsem se nějak rozjela :D já to prostě nemohla pořád ukončit a musela jsem to dejet až sem :) :D nakonec jsem se rozhodla, že nebudu dělat druhou serii, ale budu pokračovat normálně dál. Tak si nový díl užijte, děkuji za votes a další by také potěšili :)

Noell:

Uběhl týden, co jsem začala chodit se Stevm a co to všichni zjistilli. Liam semnou od té doby nemluví, i když ho nechápu, to on byl ten, kdo si našel jako první náhradu, no a bráška je na mě naštvaný.

„Tak já jdu," nakouklaj sem do obýváku, kde se kluci dívali na fotbal, opět bez Liama, který byl s s tou svojí.

„Hmmm," bylo mi odpovědí jen zabručení. Pokrčila jsem ramkeny a vrátila se do předsíně, kde jsem si obula svoje ošumělé conversky s americkou vlajkou, do kabelky si hodila klíče od domu a mohla jsem vyrazit. Jelikož bylo teplo a já mířila na rande,oblékla jsem se podle toho (media). Zabouchla jsem za sebou domovní dveře a zamířila jsem rovnou z autobusové zastávce. Autobus přijel během pěti minut. Když jsem si sedla na volné sedadlo úplně vzadu, do uší jsem si dala sluchátka a pustila si Sugar od Maroon 5. Cesta trvala půl hodiny a já celou dobu jen zírala z okýnka, poslouchala písničky a přemýšlela nad Liamem, i když jsem se ho snažila vyhnat z hlavy, ale neúspěšně. Autobus se blížil k mé cílové zastávce a já už i z té dálky poznala Steva. Vypnula jsem písničky a mobil i se sluchátky jsem schovala do kabelky. Ještě než autobus úplně zastavil, abych mohla vystoupit, mávala jsem mu okýnkem a on mě zpět.

„Ahoj," usmála jsem se na něj a skočila mu kolem krku. On se jen zasmál, chytnul mě za zadek a pevně mě chytil, abych nespadla na zem.

„Ahoj," opětoval mi pozdrav a dlouze mě políbil.

„Tak co máš v plánu?" Zeptala jsem se ho, když mě pustil a já stála na pevné zemi.

„No, napadlo mě, že by jsme mohli zajít do kavárny." Zazubil se na mě a já prostě nemohla odolat. Chytli jsme se za ruce a vyrazili jsme vstříc Londýnským ulicím.

Musím uznat, že kavárna byla sice malá, ale zato velmi útulná. Stev si objednal černou kávu a větrníček a já si dala čokoládové latté a sacher (kdo neví je to druh čokoládového dortu).

„Mmmm, já vím, že se o tom asi nebudeš chtít bavit, ale, ty víš, kdo je tvůj táta?" Zeptal se najednou, když jsem se zrovna bavili na téma, naše dětství. Zjistila jsem, že má sestru, se kterou si dost rozumí, a že jejich rodiče umřeli a tak je vychovával nějaký rodinný známí, Max. Jeho otázka mě trochu zarazila, ale nakonec jsem odpověděla.

„No, nevím." Hlesla jsem a svůj pohled jsem věnovala své polovipité kávě, jen aby neviděl, že se mi do očí derou slzy. I když nás táta opustil, což bylo velmi sobecká a pro mě je to idiot a debil, pořád je to můj táta.

„Promiň, vím, že to teď bude znít divně, ale já asi vím, kdo je tvůj táta." Řekl a já se na něj rychle podívala s vyvalenýma očima a otevřenou pusou.

„C-co prosím?" Vysoukala jsem ze sebe, po nějaké době, co jsme oba mlčeli. On jen slabě přikývnul a já na něj zírala jako na přízrak. Takže on ví, kdo je můj táta? Jak to sakra ví?

„A-a jak-jak to víš?" Vykoktala jsem a nepřestávala se na něj dívat. Ani jsem si neuvědomila, že se moje ruce přesunuli na malý řetízek s prstýnkem, který mi dala mamka. Prý je to to jediné, co jí po tátovi zbylo a ona vždycky chtěla, abych na něj měla  alespoň nějakou památku, i když nás opustil.

„No, ono se to špatně vysvětluje, ale jestli chceš, můžu zařídit, aby ses s ním setkala." Řekl a já mě v tu chvíli spadla brada asi až někam do Číny.