Problém?

17.díl

Louis:

„No to se mi snad jenom zdá. To je vážně takovej idiot?!“ Nadával jsem, když se Liam odebral s tou svojí nádherou nahoru.

„Louisi klid, byl opilej.“ Snažil se mě uklidnit Harry, ale moc se mu to nedařilo. A potom tomu nasadil korunu ještě Zayn.

„No…já nechci nic říkat, ale už jsem ho s ní párkrát viděl. Říkám to nerad, ale Liam s ní asi vážně chodí. To ale neznamená, že ho v tom podporuju. Právě naopak, přijde mi to vůči Noell nefér.“ Začal to potom zamlouvat, když viděl můj nasranej výraz.

„Tak tohle už je vážně moc. Tak on mi nejdřív zbouchne neteř a chvíli potom, co potratí, si najde nějakou flundru zmalovanou?! Tohle mu vážně neprojde!“ Byl jsem vážně dost nasranej. Takhle nějak jsem byl nasranej jenom ve chvíli, kdy začali kolovat ty kecy o Clare, že není mrtvá, ale je v léčebně. Jakmile se něco týká jí nebo Noell, tak se neznám a to doslova.

„Loui, uklidni se. Teď stejně nic nevyřešíš, nech to na zítra až vystřízliví a ty taky musíš vystřízlivět.“ Chytla mě za ruku El. Nakonec jsem tedy kývnul a všichni jsem se odebrali do svých pokojů.

Noell:

Po dvou hodinách, kdy jsem konečně přestala brečet, protože už jsem neměla co, jsem se rozhodla, že půjdu do baru. Nejdřív jsem se šla do koupelny odmalovat, znovu nalíčit a rozčesala jsem si vlasy, které jsem si nechala volně spadat na ramena. Potom jsem se vrátila zpátky do pokoje a ze skříně jsem si vytáhla černé trhané kraťasy a šedé tílko s lebkou a velkým výstřihem. Do kabelky jsem si hodila nějaký peníze, mobil a klíče a mohla jsem vyrazit. Potichu jsem se vyplížila z pokoje, a když jsem procházela okolo jeho pokoje, bylo mi hned jasné, co za zvuky se z toho pokoje ozývá. Už jsem neměla sílu brečet a tak jsem jen udělala znechucenou grimasu a seběhla jsem po schodech do haly, kde jsem si nazula svoje černé páskové boty na vysokém podpatku, popadla jsem klíčky od Louisova auta a vyplížila jsem se ven. Když jsem jen tak projížděla městem a přemýšlela, do jakého baru půjdu, všimla jsem si velkého neonového nápisu BAR STARS. Zaparkovala jsem na malém parkovišti před vchodem a pak jsem zamířila ke vchodu, kde stál nějaký chlápek a pouštěl dovnitř lidi. Jen jsem mu strčila do ruky nějaké bankovky a protáhla jsem se okolo něj dovnitř a hned jsem zamířila k baru.

„Co to bude?“ Zeptal se mě poměrně mladý barman a já nasadila ten nejvíc sexy úsměv, jaký jsem uměla.

„Dvojitou vodku,“ usmála jsem se na něj a on si mě nedůvěřivě přeměřil pohledem.

„Občanku,“ natáhl ke mně ruku a já protočila očima a podala jsem mu jí. Bohužel jsem si dnes zapomněla svojí falešnou, takže jsem měla po ptákách.

„Takže jen colu.“ Pronesl s úšklebkem a během chvilky přede mě postavil skleničku hnědé tekutiny.

„Dvakrát dvojitou vodku.“ Řekl někdo vedle mě, ale i když mi ten hlas byl povědomí, nevnímala jsem ho a jen jsem hypnotizovala pohledem poloprázdnou skleničku.

„Já říkal, že se ještě potkáme,“ promluvil ten někdo vedle mě a postavil přede mě malou skleničku s průhlednou tekutinou. Až teď jsem se na něj konečně podívala.

„Steve,“ usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

„Napadlo mě, že by se ti hodil. Když už ti nenalejou tak já ti objednám.“ Zasmál se a já s ním. Potom už jsme jen pili a smáli se jak blbý.

Louis:

V sedm ráno mě vzbudil zvonící telefon. S námahou jsem otevřel oči a natáhnul jsem se pro telefon, který ležel na nočním stolku a tím jsem vzbudil El, která celou dobu ležela na mojí hrudi a teď spadla.

„Prosím, Tomlinsone.“ Představil jsem se, když jsem to zvedl, protože to bylo cizí číslo. Jen jsem doufal, že to není nějaká bláznivá fanynka, která nějakým záhadným způsobem zjistila moje číslo, jako se mi to stalo minule.

„Dobrý den, tady strážník Jonson. Omlouvám se, že Vás budím takhle poránu, ale máme tu vaše auta, které řídila vaše neteř Noell Tomlinsone. Vzhledem k tomu, že nemá řidičák by jsme to nerozmazávali, ale byla opilá a nabourala do policejního auta. Takže jestli Vás mohu poprosit, aby jste si pro ní přijel na záchytku.“ Mluvil pořád ten strážník a já už byl dokonale probraný a zíral jsem před sebe.

„No to si ze mě dělá prdel.“ Zaklel jsem, když jsem to položil. El se na mě nechápavě podívala a já si povzdechl.

„Noell se opila, vzala mi auto a zdemolovala s ním policejní auta, takže si pro ní mám přijet na záchytku. Jo a abych nezapomněl, to auto je na odpis, protože potom, co s ním nabourala do toho policejního auta s ním ještě sjela do rybníka.“ Snažil jsem se mluvit klidně, ale popravdě to ve mně vřelo. Nebyl jsem naštvaný na Noell, ale na Liama, protože to kvůli němu se opila.

Moc se všem už předem omlouvám. Určitě jste už slyšeli, že Zayn odešel ze skupiny. Nemůžu říct, že bych byla nějaká ta "bláznivá fanynka", ale i tak mě to dost vzalo. Proto se Vám už předem omlouvám, ale dopíšu tuto povídku (i když nevím tedy kdy) a s psaním končím. Opravdu se omlouvám těm ,kdyrým se moje povídky líbí, ale prostě už to není ono. Když jsem se to před chvilkou dozvěděla, úplně mě přešla chuť psát další tyto povídky. Možná, že se za čas opět vrátím k psaní, ale v nejbližší době to rohdoně nebude. A když ano tak to nebudou povídky o klucích. Tak si užijte alespoň ty zbylé díly, které sem přidám.....