Problém?

15.díl

Pohled nikoho:

„Hotovo?“ Zeptal se postarší muž s menším strništěm na tváři mladé dívky se světle hnědými vlasy.

„Hotovo, záchranka už ji odvezla, takže je o vše postaráno.“ Řekla mu s úsměvem a on kývnul.

„To dítě by nám dělalo jen potíže v našem plánu.“ Řekl spíš jen pro sebe a mávnutím ruky jí naznačil, ať odejde.

„Synu, můžeme začít a uskutečňováním našeho plánu.“ Řekl chlapci, který stál v rohu místnosti.

Liam:

Koncert jsme ukončili hned, jak odvezli Noell do nemocnice a já s Louisem jsme jeli hned za sanitkou. Kluci to tu s holkama ještě musejí dořešit a pak přijedou za námi. Mám o ní i o to malý děsnej strach.

„Budou v pohodě, uvidíš.“ Snažil se mě utěšit Louis, ale sám tomu podle všeho moc nevěřil. Jen jsem zakýval hlavou a dál jsem se věnoval svým myšlenkám. Hned, jak jsme zastavili před nemocnicí, jsme oba vběhli dovnitř a zastavili jsme se u recepce.

„Kde leží Noell Tomlinsone?“ Zeptal se rychle Louis a ta sestřička na něj koukala, jakoby viděla ducha.

„A vy jste?“ Zeptala se jiná, která stále vedle ní. Ta první, která na nás zírala s otevřenou pusou, byla tak v našem věku a té druhé mohlo být okolo padesáti.

„Jsme její strýc.“ Řekl trochu nevrle. Ona se podívala do počítače a navedla nás, kam máme jít. Na výtah se nám čekat nechtělo, tak jsem to vzali po schodech. Chvíli jsme hledali ten pokoj, ale nakonec jsme ho našli. Když jsme chtěli vejít dovnitř, ještě nás někdo zastavil. Byl to doktor.

„Vy jste strýc slečny Tomlinsone?“ Zeptal se Louise, který jen mlčky přikývl.

„A vy budete zřejmě její přítel.“ Podíval se na mě a já taky jen přikývl.

„Je mi to hrozně líto, ale podle všeho se slečně Tomlinsone dostalo do těla velké množství neznámé toxické látky, které jí přivodilo kóma a také….je mi to velice líto, ale potratila.“ Ta poslední slova mnou projela jako šíp. Ona potratila? Naše dítě je…mrtvé? To nemůže být pravda. Hlavou mi vířilo tolik myšlenek, že jsem si  ani nevšiml, že sedím na zemi a po tvářích mi tečou slzy.

Louis:

Srdce se mi na pár sekund zastavilo. To nemůže být možné. Jak se jí sakra mohla do těla dostat toxická látka?

Byl jsem zabraný do přemýšlení, ale moc dobře jsem si všimnul, že se Liam sesunul k zemi. Proto mi doktor pomohl ho posadit na židli a pak chtěl odejít, ale já ho ještě zastavil.

„A , nevíte, jak se já ta látka mohla dostat do těla?“ Zeptal jsem se ho a on si povzdech. Sundal si své tlusté brýle a promnul si kořen nosu.

„Podle všech vyšetření ho nepožila. Takže jediná možnost, která přichází v úvahu je ta, že se jí do těla dostalo injekcí. Na jejím boku jsme našli stopy po vpichu a podle jejích záznamů neměla cukrovku a ani nebrala drogy a pochybuji, že by si to na toto místo mohla aplikovat sama. Takže jí podle všeho musel někdo pomoct.“

Sedíme tu už několik hodin a mezitím už přijeli i ostatní. K Noell nás zatím ještě nepustili, ale prý by se měla každou chvíli probrat. Niall s Emily šli pro kafe a El sedí vedle mě a objímá mě. Liam chodí sem a tam, a když se ho snaží Harry se Zaynem uklidnit, vyjede na ně. No, vlastně se mu ani moc nedivým. Přišel o dítě a jeho přítelkyně, no já vlastně ani nevím, jestli spolu chodí, no prostě Noell lží naproti v pokoji a nic o ní zatím nevíme.

„Slečna už se probrala, můžete dovnitř.“ Vykoukla ven sestra a lehce se na nás usmála. Všichni jsme se zvedli a hned jsem zmizeli v jejím pokoji. Ležela na posteli a dívala se z okna. Nemohl jsem si nevšimnout, že jí po tvářích tečou slzy.

„Zabila jsem ho, zabila jsem svoje dítě.“ Vzlykla, když jsem si vedle ní sednul a chytl ji za ruku. Nevěřícně jsem na ni zíral, stejně jako ostatní.

„Co to říkáš? Ty za nic nemůžeš.“ Ohradila se na ní hned Taylor a chytla ji za druhou ruku.

„Ale můžu. Kdybych nešla na ten pitomej záchod, nevrazila bych do tý holky.“ Vzlykla a my na ní nechápavě zírali. Ona si povzdechla a všechno nám řekla. Snažili jsme se ji utěšit, že to štípnutí na boku určitě nebyla injekce, ale já osobně jsem si myslel své. Ale nechtěl jsem, aby se kvůli tomu trápila. Teď potřebovala podporu nás všech.

Domů jsme se vrátili až večer, v sedm hodin. Já si sednul do obýváku na gauč a zíral jsem tupě před sebe. Tak trochu jsem si to dával za vinu, protože kdybych jí nedovolil na ten koncert jít, nic z tohohle by se niky nestalo. Z mého přemýšlení mě vytrhl až křik.

„Kurva kam chceš jít?“ Byl to Harryho hlas.

„Do baru, kam asi. Co bys dělal ty na mém místě?“ Vyštěkl na něj Liam a potom už bouchli jen vchodové dveře.

Omlouvám se za krátký díl, ale musela jsem to takhle utnout. A taky se omlouvám, že je tam tolik pohledů :D snad se Vám díl líbil, i když vím, že poslední dobou to stojí za pěknou bačkoru