Problém?

26.díl

Po delší době, než bylo teď obvyklé, je tu další díl :) doufám, že se Vám bude líbit ;) Tohle je ten díl, co měl začínat novou sérii, takže je tu trošku větší časový skok, tak doufám, že to nevadí :)

*O DVA ROKY POZDĚJI*

„Noell, pospěš si nebo to nestihneme." Popoháněla mě El, která ještě dodělávala poslední úpravy na Perriiných, už tak dokonalých, šatech. Hádáte správně, jestli hádáte, Zayn do toho konečně praštil a požádal ji o ruku. No a dnes je konečně svatba. Mě už je devatenáct a s Emily jsme úspěšně dokončili střední školu a teď obě čekáme, než nám přijde vyjádření z univerzit, jestli nás vzali. Emily si podala přihlášku na uměleckou konzervatoř, obor tance a já na Oxford, obor právnictví. Jo a Em chodí s Niallem a i Harry si konečně někoho našel, jmenuje se Mona a je jí dvacet jedna.

„Tak, hotovo." Vyjekla nadšeně El a ještě jednou si Pezz celou prohlédla. Já si upravila své bleďounce modré, družičkovské šaty, které má na sobě také Emily, El a Mona. No a samozřejmě i holky z Little Mix, které tu také nesměli chybět.

„Připravená?" Nakouknul do pokoje Perriin táta. Ona se zhluboka nadechla a přikývla. Zahákla se mu za ráně a pomalu se vydali ke dveřím a my je s holkama následovali. Všichni se nakonec shodli na tom, že se svatba bude konat tady v Lodnýně na zahradě vily. Je dost velká a dům taky, takže se sem všichni vejdou a nebudou muset zbytečně platit za hotel.

Celá svatba proběhla úžasně. Z Perrie už je paní Maliková a odjeli na dva týdny na líbánky někam do Karibiku.

Ráno když jsem se probudila, jsem se podívala na budík, který ukazoval 9:48. Nejvyšší čas vstávat. Jelikož už je pátek, na večer mají kluci naplánovanou párty. No jako vždy. Nic jiného od nich taky nemůžu čekat, že.

Vyhrabal jsem se tedy z postele a pomalu jsem se došourala ke skříni, ze které jsem vytáhla černý krajkový nátělník, pod která jsem si ještě hodila černé tílko, jelikož byla krajka průsvitná. K tomu jsem si vytáhla tmavě modré plátěné kraťasy a přešla jsem do koupelny. Provedla jsem ranní hygienu a vlasy si stáhla do culíku. Neobtěžovala jsem se s malováním, protože jsem si chtěla jít zaběhat. Louis mi dal nějaké peníze, za které jsme si spolu s Emily koupily menší byteček nedaleko vily kluků. Jelikož Em dnes v noci spala u Nialla, byla jsem tu sama. V kuchyni jsem si udělala kafe a do misky jsem si nasypala čokoládové cereálie, které jsem následně zalila mlékem. Kafe jsem si nalila do hrnečku a i se svou snídaní jsem se přesunula do obýváku, kde jsem si pustila televizi, ve které zrovna běželi zprávy, které mě vůbec nezajímali. Rychle jsem to tedy do sebe naházela, nádobí jsem dala do dřezu, vzala jsem si mobil, sluchátka a klíče a šla jsem si obou své modré běžecké boty. Zamkla jsem byt a vydala jsem se k nedalekému parku, kam vždycky chodím běhat. Do uší jsem si dala sluchátka a pustila jsem si písničky. Běhala jsem asi půlhodiny, ale jelikož už potom začalo sluníčko docela dost pálit, vrátila jsem se do bytu. V chodbě jsem ze sebe skopla boty a ještě se sluchátky v uších, jsem zamířila do koupelny, kde jsem se vysvlékla, písničky si pustila nahlas a vlezla jsem si sprchy. Zabalená jen v ručníku a s mobilem v ruce jsem zamířila k sobě do pokoje, ale když jsem stála mezi dveřmi, strašně jsem se lekla.

„Kruci, Emily, tohle mi nedělej." Chytla jsem se za srdce, jakože jsem z ní dostala infarkt, což byla částečně pravda, protože jsem jí vůbec neslyšela přicházet.

„To vypadám až tak hrozně?" Zeptala se dotčeně a hned se začala prohlížet v zrcadle, které mám přes půlku vestavěné skříně. Jen jsem protočila očima a ze skříně jsem vytáhla šedé volné tílko a černé džínové mini kraťasy. Vlasy jsem si rozpustila a ještě jsem se v koupelně trochu namalovala, protože jsem měla v plánu jít ke klukům, tak aby se mě moc nelekli.

„Musíš pořád chodit jako duch?" Zeptala jsem se Em, protože když jsem se otočila, stále ZASE zamnou.

„Tak promiň mno," pokrčila rameny a strčila mi do rukou nějakou obálku. S nechápavým výrazem jsem se na ní podívala a ona se plácla do čela.

„Výsledky, tupče. Mě už přišli taky." Zamávala mi další obálkou před obličejem, ale přeci jen mi ještě chvíli trvalo, než mi došlo, co to je.

„Tak na tři?" Zeptala jsem se jí, když jsme obě seděli v kuchyni u barového pultíku, který máme máme místo jídelního stolu. Ona přikývla a začala počítat.

„Jedna, dva,tři," na tři jsme obě roztrhli obálku a začali jsme horlivě číst obsah, který byl natištěný na čistě bílém papíře a s logem dané školy v pravém horním rohu.

„Přijali mě. Oni mě PŘIJALI!" Začala pištět a skákat radostí. Já zvedla pohled od dopisu a usmála jsem se na ní.

„Co se stalo?" Zeptala se mě hned, jak si všimla, že s ní tu radost nesdílím.

„Nevzali mě. Prý jsem měla skvělé výsledky v testech, ale na právničku se nehodím a taky mi utekly ústní zkoušky o tři body." Vzdychla jsem a dopis položila před sebe.

„Ale notak," přiběhla hned ke mně a silně mě objala.

„Aspoň, že tebe vzali." Usmála jsem se na ni.

„Tebe taky vezmou, uvidíš. Podej odvolání, a když nevyjde ani to, tak na jinou vejšku tě vezmou na sto procent. Jsi chytrá a ti, co by tě nevzali, jsou vážně blbí." Začala mě povzbuzovat. I když si to nemyslím, souhlasně jsem kývla, protože ona by mi jinak nedala pokoj.

„Tak a teď jdeme ke klukům. Chtějí pomoct s přípravou té párty." Zavelela a já se musela zasmát, jak už se řítila ke dveřím. Nasedli jsme do Emilyna auta a vyjeli jsme k vile. Cestou jsme se ještě stavili na oběd, protože už byla jedna hodina. To to, ale utíká.

„Tady je moje nejoblíbenější neteřinka!" Vrhnul se na mě hned Louis, jakmile jsme s Em vešli do chodby. Nechápavě jsem se rozhlédla kolem sebe, jestli nenajdu vysvětlení jeho bláznivého chování. A taky že našla. U vchodu do obýváků stál Harry a v ruce držel načatou flašku vodky. Naštěstí tam chyběli jen asi čtyři panáky.

„A taky jsme tvoje JEDINÁ neteř." Řekla jsem se smíchem a zula si boty, když mě konečně pustil a odpotácel se spolu s Harrym zpět do obýváku.

„Ale notak, kluci, to musíte pít už hned při přípravách?" Napomenula jsem je, jelikož každý držel v ruce malou skleničku s průhlednou tekutinou, kterou jim očividně rozléval Harry.

„No co, zábava musí bejt." Pokrčil rameny Niall a kopnul do sebe panáka. Jen Liame se tam chudák sám tahal s bednama k DJjově pultu.

„Počkej, pomůžu ti." Přiběhla jsem k němu a chytla jsme tu bednu z jedné strany. On se na mě vděčně usmál a společnými silami jsme ji dostali na malé podium. Od té chvíle, co jsme byly chvíli sami v hotelu, se náš vztah o něco zlepšil. První měsíce jsme se ignorovali, ale pak už jsme na sebe pomalu začali mluvit, až se z nás stali alespoň přátelé.